Nedávno jsem ve zprávách viděl, kterak stát zabavil a ničí hromady zboží s falešnými značkami. Kromě toho hloupého ničení nevidím ani důvod, proč bych měl v daních platit, že stát aktivně vyhledává a zabavuje falzifikáty značek.
Státní šikana
Tohleto opravdu nepokládám za službu občanům. Tvrdit, že jde o ochranu spotřebitele, považuji za velmi pokrytecké. Lidé dobře vědí, že když si koupí někde na trhu levnou napodobeninu, že nekupují originál. Tady obchodní inspekce nehájí je, ale mezinárodní kapitál. Mrhá časem i silami právě na úkor skutečné ochrany spotřebitelů. Místo toho by se mohla vyřádit na potravinářských šmejdech.
Tito lidé si kupují vědomě laciné zboží. Proto povyk, o kolik miliónů značkové firmy těmito obchody přicházejí, považuji za falešný. Ona jim totiž žádná škoda nevzniká, možná i naopak. Nízkopříjmoví zákazníci by si totiž předražené značkové zboží nikdy nekoupili. Převážnou část ceny takového výrobku totiž tvoří snaha ukázat, že na to kupující má.
Bez tohoto snobství by nebylo ani módních značek. A není tak jednoznačné, jestli k této módě a kultu značek nepřispívají i ty falzifikáty. Ona totiž už dnes zdaleka není devízou značkového zboží jejich kvalita. Skoro všechny se dělají v Asii. Kolikrát i v jedné výrobně jako pozdější „falzifikáty“. Identitu značek, které byly podloženy tradicí v zemi původu, si totiž v honbě za ziskem tyto firmy samy zničily.
Ta cenová prémie značek za luxus je proto dnes už nezasloužená. Já těm falzifikátům docela fandím. Ať si také chudší lidé užijí nášivky Adidas nebo Ecko, či okázalé kýčovitosti Louis Vuitton. Aspoň se hlavně mládež z chudších rodin nebude cítit tolik vyloučená. Stát by měl být rád, že existuje kanál pro nákup laciného zboží, což přispívá k sociálnímu klidu.
A policie tady není od toho, aby velkým a bohatým firmám suplovala náhončí nekalé „konkurence“ (o skutečné konkurenci se dá hovořit těžko, protože pokrývá jinou cílovou skupinu). Jestliže se objeví nekalá konkurence vůči méně známým a méně mocným firmám, jsou vždy odkázány, aby si svá práva chránily u liknavých soudů zdlouhavou občanskoprávní cestou. Méně známé značky nebo výrobky trestně-právní ochrany ze strany státu nepožívají.
A je to správné – ale bez výjimky! – protože policie nezvládá ani trestnou činnost namířenou zejména proti majetku občanů. Možná i proto, že nahání chudáky prodejce, jimž de facto ukrade zboží a mnohé tak dožene do bezvýchodné situace nebo na cestu mimo zákon. Minimálně jde o prodej drog. Místo chytání zlodějů tak státní moc vytváří další kriminalitu. Jakmile Vietnamcům začal stát masivně zabavovat zboží, začali ve velkém obchodovat s marihuanou. Co jim zbývá?
To ničení zabaveného zboží se mi taky nelíbí. Jednak nevěřím, že část se ho na cestě do drtičky organizovaně nerozkrade, jednak je to mrhání. A také si myslím, že část zabaveného zboží stát dokonce předtím proclil, i když možná prostřednictvím svých zkorumpovaných státních zaměstnanců.
U nás mají značkové firmy zlaté kšefty. Kromě státního servisu si udržují na našem trhu i nehorázné ceny, mnohem vyšší než ve světě. O tom se můžeme přesvědčit hned vedle v Německu. Třeba značka pro chudé Nike se u nás prodává jako exkluzivní zboží. A na dovolené můžeme zase vidět, jak turisté nakupují pod vlídným dohledem policie padělky i v kamenných obchodech. Každý to pozná podle cen. A tak doporučuji koupit si třeba „značkové“ triko ve Španělsku nebo zdařilé falzum hodinek nebo parfému v Bulharsku.
Jen český stát se vyžívá v buzeraci a šikaně. Nemyslím to teď nijak proletářsky, ale zastává se vždy silnějších proti slabším až se zvráceným aktivismem. Je to způsobeno tím, že vrcholní politici mají takovou cyklistickou manýru: dole šlapat a nahoře se hrbit.
