Relativizace přednosti v jízdě mě velmi vystrašila. Považoval jsem to za alibismus policistů, nekompetentnost soudů a za další dárek pojišťovnám s nedozírnými následky. Když už by si řidič nemohl být jist, že má na hlavní silnici přednost, mohli bychom raději zrušit pravidla úplně.
Naštěstí Nejvyšší soud tyto destabilizující přístupy policie i nižších soudů (vč. odvolacího) napravil. A to říkám jako někdo, kdo jej často kritizoval. Z rozsudku vyplývá, že povinnost dát přednost v jízdě je důležitější než povinnost dodržet limit dovolené rychlosti. Zdravý rozum to musí chápat stejně.
Původní rozsudky byly takříkajíc průlomové. Ačkoliv řidič Felicie nedal přednost řidiči Volkswagenu Passat jedoucímu po hlavní silnici, ten byl nejen označen za viníka nehody, ale i trestně stíhán za ublížení na zdraví, jen proto, že jel po hlavní nedovolenou rychlostí.
Vzpomněl jsem si na všechny ty agresivně se cpoucí řidiče z nájezdových pruhů. A i kdyby to nebyl tento případ, tak pokud si řidič na vedlejší není jist, že to stihne, musí jednoduše počkat. Já jsem však dnes a denně svědkem toho, jak řidič vjíždějící na hlavní prostě předpokládá, že mu uvolníte pravý pruh přejezdem do levého nebo že prostě budete za ním brzdit. Kolikrát je to opravdu sprosté.
Proti tomu je nějaké porušení administrativně nastavené rychlosti méně závažné i nebezpečné. Ještě nedávno jsem byl pokutován na výpadovce z města, kde hloupě platila padesátka, protože jsem jel asi šedesátkou. S oblibou tam řidiče jedoucí s kopce za zatáčkou chytali. Dnes už je tam značka na sedmdesátku. Ohrozil jsem někoho? Ne, jen jsem nerespektoval nařízení, za což jsem zaplatil. A policisté, místo aby trestali agresi, lovili řidiče tam, kde žádná nehoda nehrozila.
Také mě irituje, jak se píše o důvodech nehod. Když někomu zjistí jedno pivo, píše se o tom, že nehodu zavinil opilý řidič. Když někomu na základě bůhvíjakého posudku stanoví vyšší než povolenou rychlost, tak se jako důvod nehody uvede vysoká rychlost, i když podle zdravého rozumu tomu bylo jinak.
A mnohdy je sváteční a pomalu jedoucí řidič větším ohrožením silničního provozu než ten rychlejší, pokud nejezdí agresivně. I pomalý řidič si může agresivně vynucovat přednost nebo záměrně jet v padesátce pětatřicítkou a ještě blokovat rychlejší pruh. Běžná praxe. Takový blázen si klidně řekne, počkej, ty jedeš rychle, já ti tam vjedu.
A tak jsem uvítal rozhodnutí Nejvyššího soudu, který v rozsudku konstatoval, že povinnost dát přednost v jízdě je důležitější než povinnost dodržet limit dovolené rychlosti. Ve svém odůvodnění Nejvyšší soud napsal, že by řidič Passatu, byť nepřiměřenou rychlostí, bez jakékoli nehody křižovatkou projel. Předpoklad však podle soudců neplatí, kdyby vozidlo pohybující se po hlavní silnici jelo takovou rychlostí, která by prakticky znemožnila řidiči přijíždějícímu po vedlejší silnici na přibližující se auto zareagovat.
Ano, pokud by se auto na hlavní řítilo přes horizont tak, že by že by to znemožnilo reakci řidiče přijíždějícího z vedlejší silnice, bylo by to něco jiného. Ale tento případ šíleného projektilu nenastal. To bývá bohužel spíše doménou motoristů na silných motorkách, které se objevují znenadání a zleva zprava.
Nejvyšší soud dále upřesňuje, že: „Překročení povolené rychlosti řidičem jedoucím po hlavní silnici může mít pouze omezený význam, a to v podstatě jen z hlediska míry následku vzniklého ze střetu, za který primárně odpovídá řidič vozidla přijíždějícího z vedlejší silnice.“ Pro mě brilantní závěr.
A tak je třeba naštěstí i nadále na hlavní silnici najíždět tak, abychom tam jedoucí řidiče nejen neohrozili, ale ani neomezili. Jinak by nastala na silnici džungle.
