Plzeňská práva: Dobeš na rozdíl od Dvořákové pochopil

Stát nesmí šikanovat občany, byť zatím studenty! Nikdo nepopírá průšvih, jaký se stal na Plzeňské právnické fakultě. Ten však nepadá na hlavy normálních studentů, ale je důsledkem klientelismu u nás, který propojuje politiky s penězi i s nepeněžními protislužbami.

A tak běžnou součástí našich poměrů jsou neformální – a dokonce i formální – lóže, které devastují nejen školství. Jen namátkou vzpomeňme  Lions Club Praha, který zřejmě napomáhal k tomu, že jeho zakladatel, úchylný doktor Barták, jenž trýznil a znásilňoval své asistentky, mohl tak dlouho páchat trestuhodné zvrácenosti na svobodě. Asi proto, že klub považuje za pokračovatele Svobodných zednářů. Jiný člen tohoto klubu se stal málem ústavním soudcem a mohl bych pokračovat.

Přitom to není zdaleka jediná platforma propojující politiky přes zbohatlíky až se zločinem. Nechybí samozřejmě různé obskurní až psychopatické figury typu Bartáka. Zosobněním a jedním z představitelů tohoto trendu byl i proděkan Právnické fakulty v Plzni JUDr. Kindl. Celou situaci dokreslují pochybní „studenti“ jako byli Řápková, Jančík, Benda, ale i náměstci ministrů a příbuzní mafiánů. Nejde jen o Plzeň a ODS, protože například socialista Hašek „se pyšní“ titulem ze Zakarpatské státní univerzity ve slovenském Sládkovičovu. Nakonec v Plzni získal doktorát velmi nestandardně i Gross.

Kromě výše popsaného klimatu devastovala úroveň českého vzdělávacího systému také Evropská unie. Ačkoliv tomu neodpovídá Gaussova křivka rozdělení inteligenční výbavy populace, stanovila nákladný, nesmyslný a kontraproduktivní cíl, aby mezi mladými lidmi bylo čtyřicet procent vysokoškoláků. Stalo se to politickým – pamětníci by řekli údernickým – heslem ve stylu „dohnat a předehnat“ či „poručíme větru, dešti“. Samozřejmě, že bez snížení laťky by se toho nedalo dosáhnout. A tak vznikaly vysoké školy jako houby po dešti.

Není to nic, co by Dobeš zavinil. Naopak to zdědil po rozletu akreditační komise, vedené „politoložkou“ a mediální celebritou Dvořákovou. Nechápu, jak se tato dáma ke svému postavení dostala. Koncem sedmdesátých let vstoupila do KSČ, ale nikoliv prý z kariéristických důvodů, ale aby reformovala komunistickou stranu zevnitř. Dosud jsem nevěděl, co znamená, když se někdo označuje jako politolog. Podle osobnosti paní Dvořákové to asi znamená, že jde o absolventa nějakých nejměkčích věd, který neumí poradit ani sobě, ale umí si zjednat přístup do médií, aby rozséval bezcenná moudra na všechny strany.

Teď vypukl kompetenční spor poté, co ministr Dobeš velmi rozumně, pragmaticky a lidsky rozhodl, že studenti mohou práva v Plzni dostudovat. Paní Dvořáková si už zase brousí zuby, kterak se stane hlavní mediální hvězdou, bránící ex post úroveň českého školství, jehož devastaci extenzivním přístupem po osm let napomáhala nebo ji aspoň nebránila. Teď však jde o sólokapra, tak se chce angažovat u soudu i u ombudsmana.

Není podstatné, že podle § 85 odst. (6) Zákona o vysokých školách rozhoduje ministerstvo o návrhu Akreditační komise. Podstatné je, že Dobeš rozhodl jako chlap, který nepodlehl alibismu, jaký předvádí paní Dvořáková. Ta má jistě pravdu, že škola, v níž působili Kindl a spol. neměla na akreditaci nárok. Ale pokud ji stát udělil, nemůže si dovolit v průběhu studia poškodit studenty, kteří s nekalými praktikami neměli nic společného a do studia už investovali spoustu času, ale i peněz. Tato nespravedlnost by byla horší než prodloužení platnosti akreditace školy, kde na rozdíl od mnoha jiných už nějaká očista proběhla.

Nezastávám se plzeňských práv, jak se kauza označuje. Zastávám se odpovědnosti, zdravého rozumu i odvahy, s níž se Dobeš problému zhostil. Chudáci absolventi budou už tak poškozeni, až uvedou, kde vystudovali.

Jediným řešením do budoucna je vzdát se velikášských cílů podporovaných EU, které nemají oporu v realitě (a nejen ve školství). Bude-li méně studentů, bude méně a kvalitnějších škol, které nebudou potřebovat pochybné učitele, ale vystačí jen ti kvalitní. A nás ostatní to bude stát méně peněz.

Nepřekvapuje, že extenzivní a neproduktivní utápění peněz nejvíce podporují právě ti největší kritici Dobeše, jinak mnohdy "insideři" tohoto systému. Nejde už ani o socialistický systém, ten neumožňoval takovou míru parazitování na veřejných penězích. To se to pak pseudohumanisticky mudruje...