Tento článek už není o chrabrém rytíři Kalouskovi, bránícím svou neposkvrněnou čest. A propos, bránil svou údajnou čest, nebo se ujal role vychovatele (navíc dospělého člověka)? V tom je tedy velký motivační rozdíl...
Tento článek, ačkoliv navazuje na můj názor publikovaný zde, bude nikoliv o osobách, ale o kultu zkratkovitých řešení, za kterými mnozí shledávají chlapáctví. Překvapilo a zklamalo mě, že mnohé dámy se nechaly zlákat do tohoto houfu sympatizantů výkonu „spravedlnosti“ na místě a ručně.
Jistě, jsou situace, kdy se obrana, podotýkám obrana, nedá odvrátit. Fyzickou reakci - v podobě facek - na verbální útok však za obranu nepovažuji. Jeden místní internetový „hrdina“ mě za to nazval bačkorou. Mýlí se, soudný člověk vědomý si své fyzické převahy vždy velmi váhá před použitím násilí. Už jen proto, že je mu jasné, že může ublížit.
Hlavně však jde o to, že pokud přijmeme tuto filosofii oprávněného násilí a budeme si vyřizovat účty na místě a ručně, nepůjde o žádnou spravedlnost, ale o právo silnějšího. Kde se bere u žen glorifikace násilí? O žádném výchovném efektu se nedá ani uvažovat. Navíc by to podněcovalo už tak vyhrocené vztahy ve společnosti.
V žádném případě by si jakékoliv násilí neměl dovolit politik. To je tak parketa Žirinovského nebo Sloty, ale v civilizované společnosti musí být takovéto chování nepřijatelné. A jsem přesvědčen – aniž bych chtěl glorifikovat -, že ve vyspělém světě by musel politik za podobný exces oprávněně rezignovat. U nás je zatím situace, že za vlastní prohřešky netrpí politici, ale pouze voliči, a že funkcemi opití bafuňáři se svou arogancí ještě vychloubají.
Pokud by někdo měl dostat facku, tak právě oni. A vyloučeno není nic. Napětí ve společnosti roste. Vezmeme místo klíčů tentokrát do ruky hole nebo vidle na všechen ten hnůj? Vláda sice podle mě takový folklór vítá nebo přímo provokuje k odvrácení svých lumpáren, ale v konečném důsledku se to může obrátit proti ní. A to v žádném případě nesympatizuji s levicovými politiky, kteří tohoto excesu pochopitelně využívají. Ale co dělat, když má opozice pravdu?
Sdílím názor, že politická korektnost, která jako rakovina paralyzuje ve společnosti tradiční a ověřené recepty, devastuje také výchovu mládeže a przní postavení zejména učitelů, ale i všech ostatních vychovatelů. Dokonce i rodičům odnímá část formální autority. Tu neformální si ovšem každý vytváří sám. Pamatuji učitele, kteří se ani nemuseli uchylovat k fackám a respekt měli. Ale když pohlavek přišel, nikdo jej od nich nezpochybňoval.
Svůj názor jsem zde projevil před třemi a půl lety v článku http://streit.blog.idnes.cz/c/28094/S-laskou-serezat.html . Nejsem tedy žádný změkčilý pacifista. Naopak si o sobě myslím, že žádná bačkora nejsem a ve fyzických střetech bych na tom nebyl vůbec špatně.
Ale výchovné pohlavky se na dospělého, byť mladého člověka, už nehodí. Příště může takového „vychovatele“ třeba zastřelit, jak není ve světě neobvyklé. Ale hlavně, vychovávat může jen člověk s morální autoritou. A to Kalousek při nejlepší vůli není.
