Od „Lisabonských protokolů“ vede cesta jen k pendrekovému zákonu

Vážený pane prezidente, jestli nechcete ztratit kredit jako Dubček, nepodepisujte prosím Lisabonskou smlouvu.

Nic by na tom nezměnila ani poznámka pod čarou, i kdyby nakrásně pro nás vylučovala uplatnění celé Listiny práv EU, jež by umožňovala centrální regulaci citlivých společenských a etických otázek. Pořád by zbyly pasarely a Evropský soudní dvůr.

Nelavírujte prosím, bylo by to zcela zbytečné. Jezinky potřebují jen malou škvírku, ostatní už by bylo otázkou času. „Normalizační proces" (pod záminkou integračního) by všechno tak jako tak převálcoval. Musí se to zastavit, ne zbrzdit. Nejste sám, kromě rostoucího počtu euroskeptiků nás snad nezklamou Toryové. A občanů EU se přece nikdo neptal!

První referenda skončila fiaskem, takže byla trikem obejita. Tak tedy funguje demokracie, která se nám prostřednictvím „Lisabonu" nabízí: jako parní válec. A je stejně „moderním" nástrojem. Nakonec to známe z RVHP.

Nepochybuji o tom, že Ústavní soud se už podařilo zmanipulovat. Rychetský už převzal instrukce. Dovedu si představit, pod jakým neskutečným tlakem Česká republika - a zejména Vy osobně - jste. Situace silně připomíná nátlak před Mnichovskou dohodou.

Ale přece jen, na hranicích nestojí vojska, USA uvažuje o formách vojenské spolupráce, britští konzervativci by se obešli raději bez „Lisabonu". A nějaké výhružky o periferii Evropy jsou směšné. Za pár let by se vidělo, kdo začal kvůli přemíře direktivismu zaostávat. Stačí se ohlédnout pár roků zpět, kdy byly regulovány i příděly toaletního papíru.

Pane prezidente, nedegradujte funkci českého prezidenta na formální figurku bez obsahu a vážnosti. Ačkoliv to formálně z Lisabonské smlouvy bylo odstraněno, tedy pouze přejmenováno,  Blair a podobní farizejové už se třesou na funkci „evropského prezidenta". Nedopusťte tím zároveň, aby mohly vemoci - včetně Ruska - opět jednat o nás bez nás přímo na úrovni EU. Co z takových dohod vzešlo, už nám také historie ukázala.

Odpusťte formulaci, ale musíte se zachovat jako František Kriegel, ne tzv. „státotvorně" jak Alexander Dubček. Být novodobým Dubčekem nestačí, i když máme republiku prolezlou novodobými Biĺaky.

V okamžiku Vašeho případného podpisu té lisabonské potupy by - alegoricky řečeno - nad Hradem jako výsměch české státnosti zavlála vlajka Evropské unie. A přiblížila by se doba, kdy by Vám nebo Vašemu loutkovému nástupci bylo předloženo ke kontrasignaci něco na způsob pendrekového zákona.

V opačném případě principiálního odmítnutí podpisu byste nejen zachránil Evropu před slepou větví vývoje, ale tím byste se také v pozitivním smyslu zapsal nesmazatelně do historie světa.

Hodně sil přeje Dušan Streit