Neviditelná ruka trhu by mnohé vyřešila. Kdyby trh ještě existoval

Trhem nemám na mysli prostor pro kšefty, ale volný obchod. Nic takového však v globální karikatuře kapitalismu neexistuje.

S neviditelnou rukou trhu by měl Klaus i pravdu. Jenže svět si rozebraly oligopoly, finanční oligarchie a politici s imperiálními ambicemi. Tento extrém kapitalismu, který začal narážet na své limity (vzpomeňme na finanční krizi, problémy eurozóny, dluhové pasti) má paradoxně blízko k symptomům, na něž zahynul totalitní socialismus. A ty choutky mocných se začínají nebezpečně podobat. Ono je vždy těžké od sebe odlišit extrémní pravici a extrémní levici.

Proto hovořme raději o svobodě. A v hospodářské oblasti už žádné svobody nejsou. Politici nadto usilují o to, aby nás zbavili i zbytku osobních svobod, zejména takových, kdy by mohly volby něco změnit. Jedním z nástrojů je EU.

Abych se vrátil k ekonomice. Představte si, že jste český zemědělec. Jste svobodný jen ve svém rozhodnutí živořit, protože i z vašich daní prosperuje francouzský zemědělec. Nebo si představte, že jste drobný dodavatel do supermarketu. Vaše práva jsou jen do výše, která nekryje ani vaše výrobní náklady. A pokud máte třeba malou stavební firmu a nechcete mít nic společného s politiky nebo s úplatky, už jste dávno zkrachoval. Takhle stavět dálnice a mít kolegu na ministerstvu, to je jiné kafe.

Od věci také není být přisátý na rozkrádání eurofondů. Když ne přímo v Bruseli, kde to sype jinak, aspoň někde na okrese. Je s podivem, že občas se někde vynoří i poctivý podnikatel, který měl štěstí a přes to všechno se prosadil. Výjimka potvrzuje pravidlo. Ale stejně to většinou končí tak, že jej nadnárodní konkurence raději koupí. Pokud se ho nepodaří zničit, klidně ho i přeplatí. Nemůže přece kazit systém.

Cenu pohonných hmot nám neurčuje žádný trh, jak se nám snaží namluvit, ale jakási ropná mafie, kolem níž se vedou už i války, a také politici, kteří parazitují na nehorázných spotřebních daních. Když se Merkelová zblázní, klidně je každá blbost, kterou vysloví, zneužita ke zdražení energií o deset procent. A bude hůř.

Politici se sice snaží uzurpovat co největší vliv, a to všemi prostředky, ale v zásadě svět řídí finanční mafie navenek reprezentovaná Mezinárodním měnovým fondem, Světovou bankou a ratingovými agenturami. Přes ně se politici podílejí na kořisti. Ratingové agentury jsou výkladní skříní oné drzosti. Místo aby exponenti seděli v kriminále za to, že dopustili matením veřejnosti nástup finanční krize, dnes si dovolují strašit svými verdikty celé státy. Už nerozhodují jen o výši úroků, ale o zbídačení celých zemí.

Mocných se to ovšem netýká. USA se svými astronomickými dluhy jsou zatím nedotknutelné. Německo a Francie prostřednictvím svých politiků před svými voliči sice bědují, že musí „zachraňovat“ Irsko, Řecko či Portugalsko, ale peníze z daní jen přesouvají z jedné kapsy do druhé, protože tím pomáhají věřitelům, což jsou banky v jejich zemích, ale tím jen dále prohlubují agónii předlužených zemí.

Nikdo neřekl, že věřitel, když špatně nebo riskantně investoval, by měl nést ztrátu. Minimálně snížit úroky dlužníkovi, který je na pomezí krachu. Ale ratingové agentury podporují pravý opak a celé státy ženou zvyšováním úroků do neřešitelné pasti. Tak se dnes bez válek zřizují novodobé protektoráty. V rámci EU, kde jsou všichni rovni, pokud se podřídí.

Mnoho problémů by trh vyřešil, kdyby ovšem něco takového ještě existovalo. Od všech těch pseudopravicových komsomolců mě podobná hesla, jako že trh vyléčí třeba zdravotnictví (dosaďte obor dle vlastního uvážení), mě přivádí k úžasu.