Nevhodné do kaváren: Hranice integrace. Mezi Mitrovicou a Vesmírem

Ta integrační mánie i přeceňování globalizace poněkud skřípe. Celá faleš vyplyne, když si uvědomíme podněcování desintegračních kroků v bývalé Jugoslávii ze strany EU. Vím, řeklo by se, rozděl a panuj. Ale kde jsou hranice rozkladu nebo naopak sjednocování?

Kosovo vs. Abcházie, J. Osetie, Katalánsko, Baskicko, S. Irsko, Mitrovica...

Kosovo bylo bezprecedentně vyrváno ze Srbska. Prý šlo o vůli většinového albánského obyvatelstva, jejichž početní převaha nastala po vyhánění (a vraždění) Srbů doprovázeném přistěhovalectvím Albánců . V rámci Kosova se však srbské většině v severních oblastech upírá stejné právo. A tak Mitrovica, Zubin Potok, Zvečan, a Leposavić nemají mít nárok ani na autonomii.

Evropská unie však vydírá Srbsko a tlačí je k „normalizaci vztahů“ s Kosovem, podle níž by Srbsko legitimizovalo Kosovo jako samostatný stát, ačkoliv podle mezinárodního práva jím není, a navíc by museli podepsat potupnou dohodu. Ta má uvalit přechodnou správu EU na severu Kosova, než oblast přijme kosovské zákony. Srbské vedení přitom musí jednat s vrahy typu Thaçiho, kteří mají na svědomí zabíjení Srbů za účelem prodeje jejich tělních orgánů.

Jak se slučuje sjednocování, integrace a globalizace s opačnými tendencemi, které rozdělují celé státy? Ta hranice totiž vůbec nesouvisí s nějakým objektivním evolučním procesem, jak se nám snaží úderníci sjednocené Evropy nakukat, ale s politickými zájmy. A tak Kosovo ano, ale Abcházie a Jižní Osetie ne. Jiný metr byl v samotné Jugoslávii uplatněn nejen na Kosovskou Mitrovicu, ale i na Srbskou krajinu, která byla připojena k Chorvatsku. Separatistům v Severním Irsku také pšenka dosud nevykvetla. Nejde o žádné objektivní hranice, které by odrážely vůli občanů, ale o politické rozhodnutí silnější strany.

Nakonec Belgie se zmítá na hraně rozpadu už delší dobu. Československo se rozpadlo dávno. O Sovětském svazu mluvit ani nemusíme. Ovšem decentralizace nebezpečně doutná ve Španělsku (nejen Baskicko, ale i Katalánsko), o severoitalských oblastech nemluvě. Žádná obecná integrační zákonitost neexistuje.

Teď něco pro intelektuály (kavárenští pseudointelektuálové, nečtěte dál)

Naopak, existuje přírodní zákonitost, že pouze z diverzit (z rozdílů potenciálů) lze čerpat energii. Pouze rozdíly stimulují evoluci, protože bez nich by se zastavily energetické toky. Úplné sjednocení, homogenizace a vymazání rozdílů by vedlo k přerušení interakcí, došlo by k absolutní entropii (neuspořádanosti) a vlastně k evoluční smrti. A tak globální snaha o sjednocený řád by paradoxně vedla k erozi organizovanosti (řádu) a k jejímu nahrazení chaosem (myšleno v hovorovém, ne matematickém významu).

Podívejme se, jak to řeší vesmír. Jak vznikají struktury (negentropické enklávy)? Jak dochází k organizaci hmoty, jejímž jsme vrcholovým produktem? Neexistují totiž jen dostředivé a integrační tendence, ale ty jsou zákonitě doprovázeny odstředivými a rozvolňovacími tendencemi.

A co je příčinou? Dostředivá gravitace je doprovázena odstředivou expanzí (repulzí). Gravitaci člověk zná odedávna. Expanze Vesmíru byla prokázána relativně nedávno. Přesto souhra těchto sil stojí za evolucí Vesmíru a vznikem organizovaných struktur. Vtip je v tom, že tyto síly působí sice souběžně a proti sobě, ale každá odlišným způsobem.

Kdyby působila jen gravitace, Vesmír by skončil v singularitě. Pokud by působila jen expanze, skončilo by vše tepelnou smrtí. Obojí znamená úplný rozpad organizace. Avšak vzájemné působení je nastaveno tak, že gravitace klesá se vzdáleností druhou mocninou, zatímco expanze lineárně akumuluje své přírůstky. To modeluje organizované struktury, které mají svůj řád (soubor vnitřních vazeb).

Chceme-li se tedy od přírody poučit, musíme mít na paměti, že dostředivé a integrační tendence nejsou žádnou jednosměrnou evoluční dálnicí, kdy se svět nakonec bude globalizovat úplně až ke svému zániku, ale že je stejně přirozené a nutné, abychom i decentralizační tendence chápali jako nezbytný evoluční faktor.

Tak vznikají státy jako přirozený důsledek obou tendencí. Tento stav není strnulý, ale nikdy nepovede k žádnému umělému konstruktu typu NWO se světovou vládou. Pokud by se o to lidstvo pokusilo, o to silnější by nastaly odstředivé tendence. Opak by znamenal dosažení nějakého „cílového“ stavu, jímž by snad měla skonči historie? Ani náhodou, vývoj nemá žádný konec. Nic není navěky. Proto se bude integrace a desintegrace neustále přelévat za nepřetržitého soupeření.

Takže ani dnešní integrace v rámci EU není napořád. Nikdo by v ní neměl vidět konečnou spásu. Co se neorganicky spojilo, zase se v evolučním kotli rozvaří. Řekl bych dokonce, že ČR má tu smůlu, že se do EU rozhodla integrovat v době, kdy tento proces rozpadu už latentně započal.

Douška na závěr

Albert Einstein do své Obecné teorie relativity zahrnul zásadním způsobem gravitaci, tedy sílu dostředivou. Ovšem aby jeho deterministický svět fungoval, použil tzv. kosmologický člen, aby vyloučil expanzi. Je nanejvýš příznačné, že Einstein byl znám také jako stoupenec světové vlády (jako údajné prevence proti válkám). Nevím, zda své přesvědčení korigoval, až připustil expanzi a kosmologický člen prohlásil za největší omyl svého života.

PS Poslední článek o EU: "Až se svalíme, bude euroval zhoubný. Co podcenil Pavel Páral".

Článek byl pro technickou poruchu na serveru posunut v čase redakcí blogu iDNES.cz.