Nerozčilujme se nad konverzí Merkelové

Jednak – přiznejme si to – bychom v Německu našli kandidáty, kteří by v její funkci byli Evropě a světu mnohem nebezpečnější. A jednak, nemějme obav, ona si tu předchozí podporu multikulturalismu opravdu „vyžere“.

Beru to pragmaticky. Zaprvé si vůbec nejsem jist, že německý nacionalismus, jak jej ztělesňuje Thilo Sarrazin, pro nás nemusí být hrozbou. Jeho slova jsou právě na hraně, kdy ze zdravého jádra vyčuhuje i nebezpečí německého nacismu. A ten není vůbec slučitelný s vlastenectvím a zdravou podobou českého nacionalismu.

Jako alternativa proti proti bludné utopii multikulturalismu, jak ji prosazuje Evropská unie, je sice vítán každý odpor, ale nějak nemohu uvěřit na parafrázi „nacionalisté všech zemí, spojte se“. To jen na okraj, abychom byli obezřetní a uměli ocenit i nekonfliktní postoj Merkelové (nejen) k Čechům. A také bych jí neupíral velice umírněný postoj, pokud se týká německých velmocenských ambicí. To Kohl (s Genscherem) by byl jiný sekáč.

Ano, Merkelová stojí na opačné straně barikády, pokud se týká její spjatosti s politikou EU, než je zájem všech, kdož si přejí volnou Evropu suverénních států. Ale teď už je zřejmé, že se tento moloch začíná rozkládat zevnitř. Jestliže Merkelová prohlásila, že snahy o multi-kulti společnost totálně selhaly, je to rána do samotného srdce vlastní ideologie.

A tady učiním paralelu s bývalým RVHP. V jednotlivých státech jsme sice mohli oceňovat odvahu disidentů, ale dobře jsme věděli, že platí, že se to zásadně nezmění, než se to „posere“ v Sovětském svazu. A ejhle! Ono se to začíná „srát“ v Německu, hlavní baště integrované a politicky korektní Evropy, za níž se EU snaží vydávat.

A tak uvítejme, že Merkelová začíná konvertovat. Je to pokrytecké? Ano! Je to oportunní? Ano! Je to populistické? Ano! Je to od ní málo věrohodné? Ano! Ale žádoucí eroze začala, a to z dosud nemyslitelných míst!

A Merkelová je u toho. Podle mého názoru plní úlohu takového Gorbačova, který svou „perestrojkou“ demontoval vlastní systém. V Rusku samozřejmě žádným hrdinou není, ale jeho oportunismus rozbil vězení národů, jež bylo projektováno na věčné časy, rychleji a účinněji, než jsme mohli doufat a než by zmohly tisíce zásadových odpůrců.

Proto já vítám, že Mekelová poněkud bezzásadově konvertuje. A mohu mít i škodolibou radost, že k převratu dochází přímo ve štábu „nepřítele“. Samozřejmě, že stejně jako Gorbačova tento proces nakonec semele i Merkelovou.