Nejste-li právní a telekom. expert s pevnými nervy, nebavte se s O2

Nemáte-li výše uvedenou výbavu jako základní předpoklad, nekomunikujte s tímto operátorem ani nezávazně o žádných nabídkách, zvláště těch „výhodných“. Je-li vám přes 60 let, učiníte nejlépe, když se schováte úplně.

Když jsem nedávno napsal článek (viz zde), jaké problémy měla má osmdesátiletá matka s tímto telekomunikačním bumbrlíčem, netušil jsem, že ještě za více než měsíc bude ztrácet další nervy. A kdo ví, kdy to skončí.

Zejména bych chtěl varovat, abyste při jakékoliv nabídce nedovolili, aby vám „nezávazný“ návrh smlouvy poslali domů nebo abyste, pokud jste si sami službu nevybrali, dali najevo, že byste o ní mohli uvažovat. Uvažují totiž tak, jak se tradovalo o svolných ženách: »Ne« pro ně znamená »možná« - nebo přiléhavěji v případě O2 - »příště«, »možná« si přebírají jako »ano«.

Matka udělala tu nepředloženost, že v kontaktní prodejně neodmítla paušální závazek rovnou, ale řekla, že si to rozmyslí a přijde říct, jak se rozhodla. Podrobně jsem to již popsal v předchozím článku, na který jsem dal výše odkaz, tak uvedu jen tolik: Když se podle svého slibu dostavila službu odmítnout, ona už byla aktivována, a to bez jejího podpisu i souhlasu. Dokonce jí – až dodatečně - pracovnice O2 řekla, že to je běžný postup, který se aplikuje automaticky po týdnu od převzetí návrhu, pokud není výslovně odmítnut!

A tím začala anabáze, kdy osmdesátiletá matka musela do dnešního dne asi desetkrát navštívit kontaktní prodejnu, aby z celé jí nezaviněné situace vybředla. Začala také sága „útoku“ na strého člověka v podobě nesmyslných faktur a upomínek. Minulý článek jsem končil tím, že po zaplacení poslední faktury dostala matka upomínku na její úhradu, a to přesto, že věřitelem byla matka, jejíž nárok však poslali do reklamačního řízení.

Všichni si dovedeme představit, jak zejména na důchodce působí, když dostane složenku. A to o to více, že to nebyla ta Kalouskova »jako«, ale byla ostrá. Každý si může přečíst v novinách, jaké částky dokážou vygenerovat z drobného dluhu advokáti a exekutoři.

Proto byla moje matka štastná, když jí nedávno zavolal nějaký pán z O2, že řeší její reklamaci, že ji uznává a požadovaným rozdílem jí dobije předplacenou kartu. Byla to úleva hlavně z toho, že nepříjemnost tím skončí.

Ale chyba lávky! Před pár dny přišla opět upomínka na zaplacení 60 korun, neznámo za co. Matka byla v šoku.Tak jsem zavolal na call centrum a přiznávám se, že jsem řval. Nechtěl jsem ani slyšet žádné zdůvodnění a pohrozil jsem telekomunikačním úřadem. Musel jsem vylíčit celou neskutečnou kauzu, dotyčný zaměstnanec si to ověřil až po rodné číslo a nakonec mi sdělil, že to souhlasí a fakturu stahuje.

Ještě nejásám, takových příslibů dostala matka několik, než přišel další blesk z čistého nebe. Také je mi trochu divné, že by měl dotyčný na telefonním příjmu tolik kompetencí, aby zrušil tak „významnou“ částku. Necháme se překvapit.

Když moje matka napříště uslyší O2, vezme i při svém věku nohy na ramena. Pro jistotu už u nich zrušila i pevnou linku. To se také neobešlo bez komplikací, protože musela zaplatit stálý plat nejen za období měsíční výpovědní lhůty, ale doplatit i další dny do konce kalendářního měsíce. Nebudu pátrat po tom, jestli na to měli nárok.

Došel jsem však k závěru, že zvláště starší lidé jsou pro ně lovnou zvěří. A totéž se týká na druhém pólu i dětí. Můj mladší syn si v nestřežené chvíli vybral - snad jako „výhru“ nebo bonus - internet v mobilu „zdarma“, ačkoliv měl ještě na nějaké období předplacenu tuto službu. Nakonec se stalo, že měl na jeden mobil zaplacenu tuto službu dvakrát. Období zdarma se totiž vyčerpalo na dobu, kdy ještě ani nedoběhl předplacený internet. A protože nevěděl, že volbu musí zrušit, tak se automaticky aktivoval podruhé a za peníze.

Tak to je ta etika podnikání, o níž nám vyprávěli kosmopolité zkazky, že se jí musíme od Západu teprve naučit. Takže hlásím, že v tomto smyslu je transformace dovršena.