Nečas vs. Česká republika: II. Česká spolková země?

Nečas (o TOP 09 nemluvě), kromě toho, že je hrobařem ODS, je proradným šíbrem ve věci církevních „restitucí“ a zrádcem vlasti ve věci Benešových dekretů. V této části se věnuji poslednímu z uvedených témat.

Tento článek volně navazuje na blog „Nečas vs. Česká republika: 1. Církevní gigatunel“.

Pokračujme neuvěřitelným Nečasovým selháním ve věci Benešových dekretů. Člověk by řekl, že po Schwarzenbergově aféře v jeho volební kampani, v níž svá vlastní slova pak musel „překládat“ a „dovysvětlovat“, se už nic horšího nemůže přihodit. Nečas však nevynechal příležitost postavit se přesně na stranu revanšistů a vlastizrádců, jak o nich předvídavě mluvil Beneš.

První bezprecedentní diplomatickou chybu symbolického významu udělal Nečas už tím, že jako premiér suverénního státu oficiálně navštívil Bavorsko, tedy spolkovou zemi. A dokonce se dohodl, že se na této „krajské úrovni“ budou scházet jednou ročně. Že sebe degradoval tímto na hejtmana, mě tolik nepálí. Ale neodpustitelné je, že České republice dal váhu kraje.

A to není všechno. Hostitelé mu tam do cesty postavili Posselta, jenž se s Nečasem přivítal a ten se jím nechal provázet. A dokonce s ním Nečas i povečeřel. Neuvěřitelné!

Nečas také hovořil v bavorském sněmu, jemuž iDnes říká parlament; ostatně bavorského ministerského předsedu označili za Nečasův protějšek. Ponížení nemohlo být větší. Ale u toho nezůstalo.

Nečas se tam omluvil slovy: „Litujeme, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny“.

Z Nečasova projevu byl nejvíce nadšen Bernd Posselt. Nečasovi poděkoval a prohlásil, že šel svým projevem dál než v minulosti prezident Václav Havel. Pamatujete, jak se Schwarzenberg ve volební kampani bránil, že mu neděkoval Posselt (ale pouze rakouští lidovci, dodávám já)?

Už Havlovu omluvu považuji za tragickou chybu, při níž se oběti strašlivé války, rozpoutané Německem, musejí obracet v hrobě. Ano, příčina gigantických křivd vyvolala důsledek osobních křivd, jímž se při poválečném uspořádání nedalo vyhnout. Ani mi se excesy provázející odsun nelíbí. Ale všechny »návraty« bez historického kontextu a devótní omluvy jen vytahují duchy zbytečných traumat. Obě strany by měly pietně mlčet.

Marně se bude Nečas hájit, že jen zopakoval pasáž z česko-německé deklarace z roku 1997, kterou za nás dojednávali Havlovi zmocněnci Schwarzenberg, Dientsbier a Zieleniec. Ano, podepsal ji i Klaus (stejně jako třeba Lisabonskou smlouvu). Ale proč znovu po šestnácti letech vytahovat účelově vytrženou část deklarace a licoměrně se jí zaštiťovat? Líbilo by se dnešním Němcům, kdybychom jim pořád otloukali o hlavu zvěrstva jejich předků?

Dosah jen těch škod, jež jsem zmínil v obou částech (blozích) článku, je těžko vyčíslitelný. Stranou jsem tentokrát ponechal škody ze závazků vůči EU a rozvrat důchodového a zdravotního systému i zlodějny politiků za bílého dne. Byl bych rád, kdyby pachatelé, jímž Nečas formálně šéfuje, se jednou zodpovídali před trestním soudem.