Ta jedna koruna, kterou chce dát hejtmanka Vaňhová (ČSSD), je opravdu málo, i když naši národní horu Američan Lobkowicz získal úplně zadarmo a jako přívažek k restituovaným palácům (viz také iDnes).
Stát má sice předkupní právo, ale ten zcela jistě ani tu jednu korunu nazbyt nemá.
Doufám, že mě nepřeplatí pan Radim Jančura. No, bylo by to pořád lepší, než kdyby se tam zase naparoval Paroubek třeba s Barrosem nebo Jo Leinenem. Na tom „americkém" kopci už byl náš nejvyšší socan se svým kolegou Schroederem před volbami v roce 2006, aby mu ukázal euroregion Elbe.
Kde domov můj?
Mohli by tam postavit třeba solární elektrárnu, aby čeští odběratelé v desetinásobných výkupních cenách zaplatili vývoz levné elektřiny do Německa. Jistě by ani Cohn-Bendit nic nenamítal. Možná by mu stačilo doplnit pár větrníků, aby někoho nenapadlo v okolí pěstovat vinnou révu nebo chmel. Těch pár hektolitrů vína z Mělníka Francouzům tolik nevadí, hlavně že po zvýšení spotřební daně se Čechům prodraží ten barbarský zvyk pití piva.
Nebude dlouho trvat až Češi - ty smějící se bestie - zjistí, že bordel není jen u nás, ale že k tomu našemu sem zavlékáme i ten bruselský. Přes všechnu snahu německých médií u nás se začne karta odvracet a eurofilů zbude asi tolik, kolik bylo skutečných aktivních funkcionářů Svazu československo-sovětského přátelství.
Až to potvrdí i agentura STEM, bude chtít Paroubek na Řípu stanout v čele vlastenecké fronty. Už vidím, jak svolává všechny své - jeho rozpočty zbídačené - voliče a se státní vlajkou v ruce hřímá, že za všechno může Brusel, nejméně od doby, kdy tam Topolánek předsedal. Kdybych se stal majitelem, Paroubka ani ostatní vlastizrádce bych na Říp nepustil.
Tak za to bych nabídnul flašku bylinného likéru Lysá hora. Není to jen tak nějaká značka. Pro nás balíky z Frýdecko-Místecka má tato hora kultovní význam. Ale Říp je Říp: Paroubka nepustit!
Když jsem se dotknul severní Moravy a Slezska, měl bych se zmínit také o aféře, kdy v Českém Těšíně, tedy v euroregionu Silesia, právě prosadili spoluobčané hlásící se k polské národnosti, že se nesmí obnovit socha T. G. Masaryka. Žijí u nás, ale tento zakladatel našeho státu je velice dráždí. Slezsko je pro ně synonymem Polska; EU, ne EU. A protože jsem se z Místku přestěhoval do Frýdku, tedy na druhý slezský břeh Ostravice, nevím, kde bydlím.
A do budoucna to vnímám tak, že EU otevírá staré rány a touhy po revanši. Kde domov můj?
Jestli mi pan Lobkowicz Říp neprodá, nedá se nic dělat. Snad uspěje pan Jančura. Já bych se raději soustředil na Blaník. Po „Lisabonu" ho budeme naléhavě potřebovat.
Jo, abych nezapomněl: Jdu se převléci za vietnamskou blogerku, jinak se žádného literárního ocenění nedožiju ;-) Aspoň ne v zemi, oplývající vylitým mlékem (a jinými zdravicemi pro francouzské sedláky), strdím* upálených včelstev (také prý nevěděly kde bydlí), a politickou korektností (dle Džamily a Michaela).
My Češi vlastně taky pácháme sebevražedné atentáty. Ale tak nějak v pomalejším provedení. Zato jistě. Neochvějně až do Brusele!
Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!
*) strdí jsou medové plástve
