Na „Lisabon“ si nelze vykonstruovat alibi

Na vlastizradu neexistují polehčující okolnosti. Přesto se o to část poslanců pod taktovkou Topolánka a P. Sobotky snaží. Zbytečně.

Veřejnosti se předkládají dva alibistické důvody, proč se někteří senátoři chystají volit tzv. menší zlo. Nevím tedy, co může být větším zlem, než záměrně nesrozumitelná smlouva, jejíž přípravu ve svůj prospěch zosnovalo Německo, Francie a bruselští byrokrati tak, že jde o bezprecedentní útok na suverenitu - zejména menších - členů. Syndrom „menšího zla" vždy dláždí cestu do pekel (že pane Topolánku?). Zlo je třeba zásadově odmítnout, zvláště když se jedná o zájmy vlasti. Ty dva alibistické konstrukty jsou:

1) Strašení Ruskem.

O tom jsem psal už zde, tak se nebudu opakovat. Jen zdůrazním, že právě zpochybnění naší státní suverenity a její rozmělnění v EU umožní bez naší přímé účasti vyjednávat o nás právě s Moskvou. Francie i Německo nejednou dokázaly, že to bez zábran dokáží. Když to bude pro celkové „dobro" EU, klidně nás obětují. Otvíráme si tady cestu k novému Mnichovu.

Tento argument nám bezpečí nemůže garantovat. Zatím musíme spoléhat na NATO, jiná alternativa není. A právě důraz na bezpečnostní politiku EU by NATO v podstatě rozvrátil. Ostatně soudím, že nás Rusko nijak neohrožuje. Naopak, ta hesla „Do Bruselu nebo do Moskvy" jsou jen rezignací na vlastní zájmy, jako tomu bylo podle obdobného hesla „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak".

2) Žehlení pokaženého předsednictví.

Nátlak na senátory má i šílenou podobu v argumentu, že si musíme „Lisabonem" napravit reputaci, když v průběhu předsednictví padla vláda. To je absolutně nepřijatelné, aby se epizodní záležitost pádu jedné vlády dávala na roveň takto zásadnímu a dějinnému aktu, který fatálně ovlivní samotné základy státu, a to na dlouhá léta, možná i generace.

Už samotný fakt, že někoho napadlo, že bychom si to měli u vrchnosti „žehlit", je absurdní, ale ilustrativní. Zavděčit se, je totiž imperativem naší pozice v EU. A běda, jak vidíme na Irsku, když se neozývá, co by integrační potentáti chtěli slyšet. Najednou se ukáže, jak je to s tou demokracií doopravdy.

Jen si srovnejte, jak dlouho a zodpovědně rozhoduje německý ústavní soud. Přitom Německo bude mít v EU díky „demokracii", založené na lidnatosti, s námi nesrovnatelné postavení. Nikdo zároveň Němcům ultimáta nedává, ani jim nespílá. To je také docela názorné, když bychom chtěli obhajovat „rovná" pravidla EU. A to ještě „Lisabon"neplatí!

Z výše uvedených důvodů považuji Lisabonskou smlouvu za „studenou okupaci". A vnitřní „pátou kolonu" ve Sněmovně a v Senátu za vlastizrádce. Odporné je mi to zvláště u zastupitelů ODS, kterou jsem naivně volil, abych tomu pomohl zabránit...