Z tohoto vítězství nezůstane jen jméno země na poháru. Tady došlo k zásadnějšímu přelomu. Ten vzkaz bychom měli slyšet všichni.
Protože už nejde stupňovat superlativy, keré jsem použil v níže uvedených článcích, tento nebude toliko o hokeji, ale náš úspěch zasadím do obecnějšího rámce. Hokejový hold jsem složil našim reprezentantům už zde:
„Óda na hokej. Óda na vůli, radost a češství“,
„Průcha a Hudler by měli líbat zadek i Rolinkovi či Vampolovi“.
Jsme mistři světa. A měli bychom mít radost všichni, protože je to úspěch naší vlasti, i když se o to přičinili konkrétní bojovníci. Proto mě iritují některé komentáře, že chleba levnější nebude a že nejde o nic více, než že se jedna tlupa bláznů proti druhé honí za gumovým nesmyslem za opileckého pokřikování ostatních fanatiků.
Tak to pozor! Ti hráči, z nichž mnozí jsou velmi dobře zajištěni, prostě REPREZENTOVALI. Nehráli jen za sebe. Takový Jágr s Vokounem by si mohli válet šunky někde v Karibiku. A vezměme si, kolik ruských superhvězd chtělo dosáhnout téhož. Neshazujme vlastní úspěch. Co by za něj Rusko dalo!
Naši prostě měli větší vůli a odhodlání. Také hráli chytře. Po fantastickém prvním střídání a vedoucí brance dohráli s nasazením první třetinu. Věděli, že Rusi znervózní, jak bude ubíhat čas. Přesto ve druhé třetině předvedli hokejový koncert, i když laikům se mohlo zdát, že Rusi mají navrch. Naše protiútoky však byly nebezpečné a Varlamov mnoho zachránil, i když jednomu gólu ani on nezabránil. Ano, bylo to po odrazu nohou. Ale kdyby tam nešla přihrávka a Rolinek se tam důsledně nenatlačil, situace by nevznikla. Takový je hokej. Štěstí je třeba jít naproti.
Zlé jazyky už dnes tvrdí, že Rusi byli lepší a zasloužili vyhrát. Co to jsou za sebemrskačské kecy? Hokej se hraje na góly, ne na dovednosti individualit a nějaké kdyby. Pokud bychom měli rozdávat medaile podle papírových předpokladů, nebyli bychom tam museli ani jezdit. A byl to kolektivní výkon a vítězný duch, který nás přivedl k vítězství. To je inspirativní pro všechny.
Chápu, že Rusové budou vinu svalovat na rozhodčí. Ale musím se ohradit proti těm, kdo s čecháčkovskou „objektivitou“ vytrubují stejný nesmysl. Byla to naše taktika a ubíhající čas, které Rusy dohnaly k hraničním zákrokům. Vždyť likvidační faul na Koukala nebyl ani potrestán. Pak došlo k tvrdému zákroku na Jágra – ne prvnímu! -, který byl oceněn pětiminutovým trestem a trestem ve hře proto, že se stal u mantinelu. Zranění Jágra je toho dokladem. Nám se nejednou na mistrovství stala větší křivda. Naši hráči však nechali bolestínství a alibismus stranou. Také proto jsou MISTŘI.
Proto nesnižujme hodnotu našeho vítězství. Naši hráči měli od začátku zápas ve svých rukou. A nezapomeňme, že i naši hokejisté seděli často na trestné lavici. Ale hra našich v oslabení na celém tomto šampionátu, to bude legendární mustr pro všechny následovníky. Měla by se dostat do hokejových čítanek. Vždyť nás nezlomila ani přesilovka šest na tři.
Radujme se, máme proč. Nestyďme se užít si eufórii. Nemám na mysli žádné opilecké excesy, ale kdy už bychom měli prožít národní hrdost, než když jsme v něčem nejlepší na světě. Naši reprezentanti všem škarohlídům dokázali, že se můžeme měřit s mnohem většími národy.
Naučme se nepodceňovat sami sebe. Naopak máme mnoho důvodů být hrdí na zemi, kterou v posledních dvaceti letech někteří rádoby kosmopolité rozkládají zevnitř. Je mnoho těch, kteří každý úspěch se snaží překrýt vytahováním nějakého špinavého prádla v nejnevhodnějším kontextu (viz excesy proti Němcům při oslavách osvobození). Někteří dokonce zpochybňují legitimitu našeho státu. A v kontrastu s tím si vězměte šťastného Jágra zabaleného v české vlajce. Díky, Jardo!
Proti tomu se ohradili svým výkonem také všichni naši hokejisté. Je to nádhera! Takovou bychom po hypotetickém vítězství Evropské unie nikdy nezažili. My to dokážeme i bez mezinárodního patrona i v dalších oborech. Jen musíme vybrat (zvolit) správné reprezentanty. Hokejisté dokázali, že nemusí vůbec jít o známá jména.
