Loupež Kosova: Soudci jsou cháska prodejná nejen u nás

Když soudci mudrují o principech, spravedlnosti, vznešených ideálech a právních zásadách, jsem velice skeptický. Při bližším pohledu jsou vždy jen aplikátory práva vítězů.

A nemusí jít hned o státní separatismus, ale i o devótnost, jak ji známe ze strany našeho Ústavního soudu v opačném - tedy integračním – procesu. Když se ohýbají ústavní zákony, aby stát mohl předat svou suverenitu, jež ho dělá právě státem, tak se nesmíme divit, že nepsané zákony mohou být účelově vyloženy tak, aby byly naplněny zájmy silnější strany, i kdyby tím měly být porušeny zásady státní celistvosti.

Takže se dalo čekat, že tito lokajové vítězů nemohli jinak, než zamítnou stížnost Srbska na vyhlášení nezávislosti Kosova. Toto rozhodnutí se konalo na úrovni Mezinárodního soudního dvora OSN v Haagu. Dáno vše bylo tím, že tento verdikt podporovaly USA, Německo a EU jako celek, i když tam nikoliv všechny státy. Zdůvodnění bylo „půvabné“: Mezinárodní právo prý neobsahuje žádné ustanovení, které by nově vzniklým státům znemožňovalo nezávislost vyhlásit.

Ale proboha, nově vzniklý stát – pokud jeho existenci takto předjímáme - už v sobě atribut nezávislosti nese! Bez vejce nezávislosti by se právě nezrodila slepice nového státu. Takže soud jen potvrdil, že slepice je z vejce a vejce ze slepice. Ale může ta slepice vylétnout svévolně z kurníku?

Dosud si to nemyslelo 123 ze 192 členských států OSN, jen 69 jich Kosovo uznalo. Ani v EU si to nemyslí Španělsko, Rumunsko, Řecko, Kypr a Slovensko. Stejně to zahraniční politika EU nebrala v potaz. Nátlak na ně teď ale bude vrcholit. A zároveň se tak definitivně otevírá Pandořina skříňka legitimizace obdobných separatistických hnutí.

Jde zejména o povzbuzení pro Basky ve Španělsku, Iry ve Velké Británii, Kurdy v Turecku, Albánce v Makedonii a také v Řecku, ale i pro maďarské nacionalisty nejen na Slovensku, ale třeba i v Rumunsku. Mohlo by to posílit rovněž separatistické snahy Vlámů v Belgii. A nebezpečné je, že jako svou legitimizaci by to mohli chápat také Turci v severní části Kypru. Jde prostě o riskantní narušení statusu quo, které by mohlo mít dominový efekt.

Rusko to chápe jako politiku dvojích standardů, když stejný přístup mezinárodní společenství odmítá akceptovat v případě Abcházie a Jižní Osetie, které za pomoci Ruska vyhlásily rovněž nezávislost. Ale příkladem opačného přístupu může být také osud Srbské krajiny, která byla vojensky připojena k Chorvatsku. A stejně sporný a hlavně smutný je osud Srbů v severní části Kosova (Kosovská Mitrovica) a také bosenských srbů v Bosně a Hercegovině. Obdobně to pociťují i hercegovští Chorvaté. Jen slepý může nevidět, že se začínají oživovat duchové fašistické Velké Albánie.

Až příliš zjevné je, že redefinice státních útvarů a mocenských sfér se v Evropě děje na úkor Slovanů a v zájmu německé zahraniční politiky restaurovat svůj vliv před 1. světovou válkou (mám na mysli Dvojspolek, později Trojspolek). Genscher se ani netajil, že rozbití Jugoslávie přímo plánoval. Protože získali na svou stranu USA, které se vymezují hlavně proti Rusku, nejvíce na to doplatili právě Srbové. Na takové nespravedlnosti nemůže vyrůst nová a trvale udržitelná Evropa.

Evropská unie se v tomto světle jeví jen jako nástroj pro naplnění hesla „rozděl a panuj“. Není náhodou, že státy se dělí, ale Německo díky krátkozrakosti Gorbačova směřovalo opačným směrem. A Evropská unie? V konečné fázi a za pomoci zákeřné politiky euroregionů si svůj vliv rozdělí Německo s Francií. Velká Británie bude odbyta nějakým výkupným. To vše samozřejmě bude konzultováno s Ruskem.

Takže ve výhledu je hnedle několik „Mnichovů“. První z nich teď posvětil Mezinárodní soudní dvůr OSN v Haagu.

A spravedlnost? Nedejte se vysmát! Jen vzpomeňme, jaké ochrany požívali u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii kosovští váleční zločinci a masoví vrahové. Benevolentní byl soud i vůči většině Chorvatů. Souzeni jsou hlavně Srbové podle práva vítězů. Bývalá ministryně zahraničí Albrightová ostatně odbyla ještě ve funkci kritiky, že kdo platí, ten soudí.

Nakonec to nevydržela ani nejvyšší žalobkyně u toho soudu del Ponteová, vzdala se funkce a napsala knihu „Lov: Já a váleční zločinci“. Poprvé přinesla informaci, že stovkám Srbů unesených v Kosovu nechali tamní Albánci odebrat tělesné orgány, které prodali. Nedobrovolné dárce orgánů poté zlikvidovali. To vše pod dohledem nynějšího ministra zahraničí Francie Kouchnera. V souvislosti s pašováním tělesných orgánů ale del Ponteová zmiňuje také Thaciho – nejvyššího představitele onoho nového státu, který má "obohatit" Evropu.

No potěš koště...