Čím méně lidé o soudních kauzách vědí, tím větší mají jasno. Nejhorší však je, že společenská poptávka se dá na základě politické objednávky snadno manipulativně vytvořit prostřednictvím médií.
A toho jsme byli svědky v kauze Vítkov i zmizelé Aničky. Vlastně bych měl hovořit o případech Natálky a Aničky, protože masmédia svůj bulvární hyenismus opírají především o nešťastný příběh obou mladých dívek.
Ke kauze Vítkov jsem se nevyjadřoval, protože toto téma bylo profanovanováno tak velkou četností populistických žvástů z obou názorových stran, že jsem nechtěl vstoupit do této stoky. K čemu se však chci – i s ohledem na druhý případ vyjádřit – je masivní vstup této medializace do soudních případů.
Co mohu konstatovat bezpečně je, že vzhledem k atmosféře, jitření emocí a rozdmýchávání davového šílenství, obvinění v prvém případu vlastně přišli o svůj nárok na spravedlivý proces. Veřejnost byla masírována emociálně závažnými důsledky jejich činu. Nechci tuto tragédii zlehčovat, ale jsou bohužel u nás i horší případy končící často smrtí, které takovou negativní odezvu neměly. Chápu ono prezidentovo srovnávání případů, které zná z žádostí o milost.
Za velké nebezpečí pro demokracii považuji exemplární tresty. Tzv. „odborníci“ o překot kvokali, že o žádný exemplární trest přece nejde. Kdyby nešlo, nemuseli by to vyvracet. A usvědčil je ministr vnitra John, který si pochvaloval odstrašující účinek tohoto rozsudku.
Vzpomněl jsem si na petice brigád socialistické práce, žádající co nejtvrdší tresty. Dnes je to pro různé pseudohumanisty a pseudointelektuály „žrádlo“, kterým mohou vyfutrovat svou politickou kariéru nebo mediální obraz hodných, spravedlivých a nehrožených hochů, co umí rázně skoncovat s neřádstvem. Nemůžeme se divit, že pak na opačné straně spektra vybudí stejně ubohé protikladné reakce.
Stejně tendenčně a nesmyslně televize Nova předložila propuštění domnělého pachatele z vazby ve druhém případu. Strach o děti nadřadila právu. Je hrozné, pokud se rodiče musejí bát o děti, ale žádné masové vraždy se zatím neprokázaly. A policie má i jiné nástroje než aby preventivně a bez důkazů mohla zbavovat lidi svobody.
Ona majetková trestná činnost má dost daleko k pedofilii nebo vraždám. A je lepší nějakého viníka neodsoudit, než zavřít nevinného. Kdyby tomu bylo opačně, všichni bychom se mohli bát o svobodu.
A tak považuji soudce v kauze Aničky za statečnějšího, než byl ten v kauze Vítkov.
