Lidi neblázněte! Prolomme svorně ten bludný kruh!

Víte, čím se liší dnešní „levice“ a dnešní „pravice“? Jen tím, na kterou stranu hrabou. Až je toho na jedné straně moc, voliči vymění aktivní zloděje za zloděje-čekatele a kruh zla se uzavírá...

Kdybych byl slabší nátury, musel bych si připadat divný. Zdejší diskutéři mi často vyčítají, že už jsem nakydal hnůj na všechny. Omyl! Ten hnůj je objektivním atributem soudobé politiky a ničemu nepomůže si nasadit stranické brýle, přes něž se jeví na jedné straně jako růžová zahrada. Konkurenční fanklub to vidí inverzně, jako by měli brýle s opačnou polaritou.

Když kritizuji „pravici“, ozve se sice souhlasné mručení „levice“, ale zase je mi to vyčítáno, jako pozdní prozření. Oni nechápou, že kritika „pravice“ neznamená v žádném případě omilostnění „levice“ nebo změnu stanoviska. Naopak jde o konzistentní (soudržný) a kontinuální (spojitý) náhled na to, co je dobré a co je špatné. A v tomto kontextu bych řekl, že hlavně jde o přístup izotropní (nezávislý na směru).

Pokud tedy kritizuji, není to výraz mé frustrace ani pesimismu, ale následek objektivní reality. Polistopadová politika je špatná! Po krátké euforii se střídají u moci jen pragmatici-cynici, prospěcháři, kariéristé, prostě lidé, kteří šli do politiky zbohatnout a obecné blaho jim neříká absolutně nic.

Chceme-li to změnit, je třeba to zlo nejdříve pojmenovat – a o to se snažím. Vyměnit jednu bandu za druhou, nic nepřinese. Však oni se zas dočkají, až si koalice s opozicí vymění postavení.

Taky jsem kritizoval hamižnost církve. Mnozí mi teď předhazují, že se musím přidat na stranu katolíků, protože oni brání konzervativní hodnoty, nepodléhají socialismu, komunismu, havloidnímu postmodernismu a mysticismu a zejména nepropadají bruselským výstřelkům.

Ale tady opět dochází ke stejnému dilematu. Proč bych měl volit mezi Bruselem a Vatikánem? Takový bipolární způsob uvažování, kdy si mám vybrat mezi louží a okapem, je mi cizí!

Uvědomte si jednu věc. Nejméně 80% našich občanů jsou ateisté (i když církve, když se jim to hodí, budou na stranu věřících počítat i ty, kteří byli jako nemluvňata pokřtěni, a dokonce sektáře a nebo ty, kteří věří na jakékoliv nadsmyslné jsoucno: okultisty, mystiky, astrology, numerology, věštce, záhadology a jiné bulvární nesmysly, proti nimž se jinak vymezují).

A obdobné to je s dnešním postojem občanů vůči Evropské unii. Troufám si říct, že také tři čtvrtiny voličů odmítají kuratelu, jakou EU stále utužuje. Málokdo to nevidí, přesto u voleb mají „na výběr“ zda polezeme do Brusele zleva, nebo zprava.

Svobodný člověk by přece nemohl strpět, aby jeho hlas v zásadních věcech byl zneužit proti jeho přesvědčení. Opravdu tady existuje většinový průnik, který je jak pro takto přemrštěné církevní „restituce“, tak pro odevzdávání stále většího dílu suverenity Evropské unii? Odhaduji, že takových voličů je nanejvýš 10%.

Pak voliče opravdu nechápu. To jejich stereotypně odevzdávané hlasy tady fixují ten marast, kdy před volbami se strany populisticky podbízejí a po volbách dělají arogantně pravý opak. Už mnohokrát jsem psal, že to je způsobeno pětiprocentní blokační klausuli, která většinu voličů odradí, aby si vybrali skutečně podle svého přesvědčení. Ze strachu, že jejich hlas propadne, snaží se volit menší zlo. Ale neuvědomí si, že právě takto jejich hlas nejenže taky věcně vzato propadne, ale ještě je použit proti nim samým.

Samozřejmě, že taková klausule je pojistkou, aby si kapříci nenechali vypustit rybník. Budou se tvářit státotvorně a mumlat něco o akceschopnosti parlamentu. Ale normální člověk nemá zájem, aby byl parlament akceschopný v záležitostech, které jdou proti vůli voličů. Takovou „akceschopnost“ nám nyní předvedla koalice, když po parlamentní čistce a zákeřném nočním zasedání schválila zákony, které byly a jsou terčem masového odporu. Za takovou „demokracii“ děkuji pěkně.

Je spousta chytrých a poctivých lidí, kterým se stávající stranické struktury hnusí natolik, že na politické angažmá zcela rezignovali. A tak mají volné pole prospěcháři, vyžírkové a zloději. Nedejme se strašit, že přes malé strany se do politiky dostanou nějací exoti. I kdyby to částečně byla pravda, jen budou věrněji odrážet názorové spektrum voličů , kdy se případné excesy budou vzájemně kompenzovat a pouze průnik toho, co většina považuje za opravdu užitečné, by se prosadilo. Žádnou legislativní smršť nepotřebujeme, právě naopak.

Kdo by chtěl argumentovat tím, jak se neosvědčily Věci veřejné, ani to není pravda. Nevolil jsem je, ale oni odblokovali mnohé zatuchlé záležitosti, ať už to byly dálniční a silniční „tunely“ nebo beztrestnost politiků. Psal jsem o tom v článku: „Nebýt dračích vajec, v klidu by se líhli dinosauři. Véčkům dík!“. I u nich se sice oddělilo zrno od plev, ale ty, co se nedali zlákat kolaborantskou platformou LIDEM, můžeme považovat za politické altruisty. Chce to změnu, protože všechno je lepší, než pokračování zavedeného stavu se hrou na pravici a levici.

Jak si to představuji, jsem napsal téměř před dvěma roky v článku „Můj recept II. (převratný návrh pro záchranu demokracie)“. Tuto změnu si zřejmě nevynutíme, protože velké strany v ní oprávněně vidí ohrožení. Ale zkusme volit napříště beze strachu, že náš hlas propadne. Strach je největší bariéra. Nechápu tu většinu eurorealistů či euroskeptiků, kteří mohou volit dnešní parlamentní strany. Nechápu odpůrce církevních „restitucí“, kteří by mohli hodit hlas dnešním koaličním stranám.

Jestli někteří tak činí ze strachu z komunistů, tak bojují minulé války s dávno poraženými a straší vyčpělou hrozbou. Antikomunismus je poslední útočiště grázlů (jak zní titulek zajímavého článku Lukáše Petříka). Přitom právě tito grázlové komunistům svým působením nejvíce nahánějí voliče.

Pokud se někomu zdá, že jsem proti všemu a nevím, co chci, jen proto, že celá dnešní politická scéna zaslouží kritiku, pak nepochopil, že se naopak snažím otevřít rezignovaným voličům oči. Tato skepse není pesimismem, ale aktivní snahou o změnu k lepšímu. Možná jsem bloud, ale chci udělat aspoň to málo, co mohu. Vždycky připomínám: Když je systém v dlouhodobé latentní nerovnováze, tak i zamávání motýlích křídel může vyvolat dramatický zvrat...

Něco se musí změmit! Dnes je oprávněná kritika z kterékoliv strany. Názorové rozdíly na další směřování řešme, až vymeteme Augiášův chlév.