Včera jsem četl nenápadnou a kratičkou zprávu protikorupční policie, že Křetínský žádné důkazy o korupci nedodal. Potvrdil to jejich šéf Tomáš Martinec, který měl prohlásit: „Jeho pověstná taška neobsahovala skutečně nic“.
Pověstná - prázdná! - Křetínského taška
To je ovšem závažná informace, která by měla mít právní následky. Křetínský nejen vyvolal poprask a humbuk, ale dlouhodobě poškodil nepodloženým nařčením svého největšího konkurenta Viktorii Plzeň. A také mu šlo o to, aby zneužil jedné sporné penalty ke vzkazu rozhodčím, že mýlit se tedy mohou, ale nikdy ne proti Spartě.
Už 12. 10. 2012 jsem v článku Bílek musí fakt ven napsal: „Nemohu se ubránit pocitu, že za tím může být nervozita, kterou svým nevybíravým atakem na Plzeň vyprovokovala Sparta jen proto, aby se napříště sudí báli proti ní odpískat penaltu. Opak platí pro Viktorku, té ten přifilmovaný pokutový kop přišel draho. Přesto však bych častěji stavěl Daridu, protože třeba Plašil je také z formy“. Všechno se potvrdilo, včetně formy Plašila i Daridy.
Dále jsem 7. 12. 2012 v článku Trenér Vrba je génius dodal: „Vrby si vážím, že všechno – včetně útoků Křetínského – ustál. Nejsem fanouškem Plzně, já přeji Baníku. Ale komu čest, tomu čest. Jsem rád, že mohu napsat pozitivně laděný článek, protože při popisu politiky se mi to nedaří. To platí i o generalitě českého fotbalu, zoufalého trenéra Bílka z toho nevyjímaje“.
V diskusi jsem následující den pod tímto článkem doplnil: „Já si dokonce myslím, že Křetinský zosnoval celou konspirační akci. Myslím si, že rozhodčí "normálně" berou ke svému nepříliš vysokému platu od domácích vždy za to, že budou pískat "rovinu". A když jednou Sparta byla poškozena, Křetínský to cíleně vytáhnul. Ale v článku šlo o to, že Vrba hraje pod psychickým tlakem, ať už za ním stojí Křetínský, nebo Paclík. Možná jsem naivní, ale jsem více na straně Paclíka“. Zase se za svou intuici nemusím stydět.
Sparta je prominentní klub, za touto značkou jsou peníze. A ty přitahují nejen majitele s pochybnou pověstí, ale dobývají se i do funkcionářského zázemí českého fotbalu. A Pelta opravdu není zárukou, že by dokázali být imunní. Vezměme si jen posloupně titulky článků z tisku (podle ČT a centrum.cz): Golda chce důkaz, nebo trest pro Křetínského, Křetínský slibované důkazy nepředal a disciplinárka hrozí sankcemi, Peltův návrh prošel, předseda disciplinárky Golda rezignoval, Křetínský už se nemusí bát sankcí, disciplinárka zastavila vyšetřování...
Neodpustím si ještě jednu věc. Připadá mi, že kolikrát se nominace českého reprezentačního družstva řídí zájmy Sparty, ačkoliv dnes je závislá na Plzni. Celou dobu jsem kritizoval, že Bílek nestaví v kvalifikačních zápasech Lafatu, ale Pekharta. Ve výše odkazovaném článku z 12. 10. 2012 jsem napsal: „Necid dodnes laboruje s kolenem, střelce Lafatu, jemuž se v lize daří, staví tak na deset minut. ... A Bílek zatvrzele hraje na jednoho útočníka. Osm zápasů po sobě stavěl kopyto Pekharta, ačkoliv ten nebyl schopen dát gól. Měl sice šťastný okamžik s Maltou, ale hned v dalším zápase s Bulhary prokázal, že nemá čich na výběr místa a ani zabijácký instinkt. Není to žádný Inzaghi, Raul ani Gómez. Ale hlavně neumí hrát fotbal jako Koller“.
Včera jsem málem spadnul ze židle, když jsem slyšel Bílka mudrovat, že pro něj je útočníkem číslo jedna Lafata. Co se změnilo? Jen to, že Lafata, jenž si do té doby téměř nekopnul, přestoupil do Sparty. Stává se z toho pomalu pravidlo, které platilo i za jiných trenérů. Ve svém článku z 29. 3. 2012 Znepokojila mě Radova spokojenost jsem si postěžoval: „Tím, jak proti Irsku nominoval sparťana Slepičku místo slávisty Necida jen ukázal, že roli nehrají jen výkonnostní motivy. Reprezentační nominace přece zvyšuje před prodejem cenu hráče“.
Jak je vidět z korupční aféry odhalené europolem, lukrativnost fenoménu »fotbal« přitahuje nepoctivost všude. Proto je nutné o ní psát. I když je matkou doktora Křetínského ústavní soudkyně, jeho otcem vedoucí katedry vysoké školy a jeho partnerkou ředitelka odboru ministerstva financí, jež byla i členkou rozkladové komise ČNB, neměl by být panem nedotknutelným.
