Komu není Rady, tomu je Straka

Naplnily se moje nejhorší obavy. Ze situace ve svazu, potažmo i ve fotbalové reprezentaci. Ono totiž ani „srdíčko" v hnoji neobstojí.

Navíc jsem si vždycky myslel, že reprezentační trenér by měl kromě fotbalové kvalifikace mít i jisté nezbytné penzum inteligence. K tomu by měl vyhrát minimálně nějakou nejvyšší národní ligu. A sparťanské srdíčko je dobré pro klubovou soutěž, ale v reprezentaci to může vést až k protekci hráčů.

Hlavní ale je, že provizorií už bylo dost. Dosluhující vedení už nemělo činit žádné zásadní rozhodnutí. Uhrin by byl sice kvalifikovanější trenér, ale pokud by nebyl konečným řešením krizové situace v reprezentaci, taky bych jej jako provizorium nevítal. Kam totiž šlápne stávající svazové vedení, tam fotbalový trávník neroste.

Proto jsem už 2. dubna jsem napsal článek „Za prozatímního Radu prosím žádného překlenovacího Straku", což se přesně stalo. Uvedl jsem tehdy: 

„Teď budou všichni naléhat na vyhazov Rady. Já nejsem jeho příznivcem, ale nějaká nepromyšlená náhrada by mohla být kontraproduktivní. Než se udělá pořádek ve vedení fotbalového svazu, mohl by to s jasným zadáním koncepční přebudovy mužstva v té kvalifikaci Rada doklepat. Nějaký překlenovací letní Straka by celou věc ještě více zkomplikoval.

Že bez minulých opor je reprezentační mužstvo slabší, se nedá oddiskutovat. Jsme průměrným evropským mužstvem. Na příštím MS nemáme co pohledávat, ušetříme si aspoň nervy. Mělo by to vést ke koncepčnímu přebudovávání mužstva, které mělo začít už za Brücknera. Třeba Necid a Fenin jsou příslibem a bude záležet na všech mladých hráčích, jak se příležitosti chopí. Takový Nedvěd si své postavení také musel vydřít."

Mezitím Fenin se po katastrofickém zápase se Slovenskem nepředvedl ani tak na hřišti, jako v hospodě. Nebyl sám a příznačné bylo, že v ostudě s ním byl i kapitán Ujfaluši. Proto jsem 6. dubna napsal článek „Doufám poslední Ujfalušiho narozeniny v reprezentaci". Navrhoval jsem tyto kroky:

1) Okamžitě vyházet z reprezentace alespoň hříšníky, u nichž se už jedná o recidivu, tedy: Tomáše Ujfalušiho, Milana Baroše, Radoslava Kováče a Martina Fenina. Tady se ukázalo, kam vedla Brücknerova benevolence z roku 2007 (názor na něj viz zde).

2) Vydat prohlášení, že fotbalový svaz nepovažuje fanoušky za slabomyslné, nemíní obhajovat nesmyslná vysvětlování bývalého kapitána a ani do budoucna nemíní podobné chování v reprezentaci tolerovat.

3) Prověřit možné sankce a oznámit chování příslušných reprezentantů klubům.

4) V podmínkách, kdy postup na MS je s největší pravděpodobností ztracen, začít zásadní přebudovu fotbalové reprezentace. Rozhodnout, zda s Radou nebo bez něj (před průšvihem jsem byl tolerantní), ale při výměně trenéra preferovat dlouhodobé koncepční angažmá pro ME 2012.

Celá záležitost eskalovala drzým krokem Ujfalušiho, který se „vzdal reprezentace". Na to jsem 8.dubna reagoval článkem „Baroše, Kováče, Fenina - bezodkladně vyrazit!". V něm mimo jiné stálo:

„Mediální prostředí jen usvědčilo, dokonce i s fotodokumentací, že tito reprezentanti, jak bylo vždy uváděno, sice chodili rádi na reprezentační srazy, ale pouze aby se setkali s kumpány a vyrazili si do hospody a za levnými děvčaty. Odchozený zápas se Slovinskem dokládá, že kvůli výkonům na hřišti nepřijeli. A pokud někdy výjimečně propotili reprezentační dres, bylo to jen kvůli zvýšení chuti na pivo.

Ano, situace ve fotbalovém svazu je tristní, ale i proto, že nad situací, která není nová a vrcholila asi dva roky, zavírali zodpovědní činitelé oči. Ve světle této morálky mi výbuchy s Ghanou a s Tureckem nepřijdou tak nelogické. Víme, jak hráči „ladili formu"? Nebylo tomu tak, jako když se sejde parta amatérů, kteří se „soustřeďují" před zápasem a „tmelí kolektiv"  po zápase při pivě? Mnozí mi napsali, že je to přece normální. A já bloud jsem si myslel, že v profesionálním sportu a zvláště v reprezentaci nikoliv.

Nejhorší je, že tato dlouho neléčená choroba (s původem už za Brücknera) začala jako metastáze zachvacovat i nové nebo mladé hráče, jako jsou Svěrkoš, Matějovský a zejména Fenin, kteří mohli být nadějí na náhradu osvědčených opor. Ale u posledně jmenovaného se už jedná o recidivu a určitě by měl být potrestán. Rakovina se nesmí dále šířit, i kdyby měla následovat drastická resekce.

Ani pro Ujfalušiho by to nemělo skončit tím, že se furiantsky vzdal reprezentace. Právníci už by měli zkoumat smlouvy, jejich právní následky a škody, způsobené především na sponzorinku. Škody morální těžko kdo vyčíslí. Ale jestliže chceme prosadit v našem fotbalu nový přístup, je třeba u reprezentace jako u výkladní skříně začít s čistým štítem. Teď je k tomu příležitost, než začne kvalifikace na mistrovství Evropy 2012."

Zrekapituloval jsem to proto, že na svých šest týdnů starých slovech trvám. A kvitoval jsem s povděkem, že svaz vinníky z reprezentace vyloučil. A teď by s novým trenérem všechno mělo vyznít jako plácnutí do vody? Vyloučit a následně se doprošovat? To snad ne!

Ano, před Kollerem bych se nestyděl pěkně poprosit. Nedvěd naopak je už bohužel pasé. O Kováče bych ani nestál. A Ujfaluši jako kapitán neobstál. Nejen morálně, ona propadla i herně celá obrana, a to včetně Čecha. Přemýšlet jako Straka se sparťanským srdíčkem o Řepkovi je prostě šílené. Nedá se už reprezentaci látat od zápasu k zápasu.

Tím chci říct, že provizorní trenér by neměl dělat krátkodobá nekoncepční rozhodnutí, jichž je vlastně součástí. Chce to koncepční práci s horizontem pro ME 2012. Jako tomu bylo před rokem 1996. Tato generace odešla, je třeba vychovat novou. K tomu nepotřebujeme hecíře, ale stratéga. To srdíčko nechť je bonus.