Klaus ví, že Schwarzenbergův soudný den nastane

Rozhřešení ve sporu Klause se Schwarzenbergem přijde. Schwarzenberg se nevyhne odpovědnosti, pokud neprosadí, že česká výjimka z Lisabonské smlouvy bude uvedena v život.

Pokud ji nebude hájit do roztrhání těla, nejen dá za pravdu prezidentu Klausovi, ale de facto spáchá vlastizradu. Zároveň by porušil loajalitu a subordinaci, protože hlavou státu a jeho exekutivních orgánů je prezident. Chcete-li, porušil by i šlechtickou čest, i když já ty rodové konsekvence nemám rád a považuji je již od první republiky za nezákonné.

Není náhodou, že s blížícím se přístupem Chorvatska do Evropské unie se začíná vést kampaň zpochybňující českou výjimku, která je jen jakousi méně podařenou obdobou té irské. Jenže Irové to mají zajištěné smluvně, my jen  formou příslibu.

Také EU teď bude muset odkrýt karty, jak je ochotna plnit své dohody vůči malým členům. Někteří právníci již zahájili torpédování této formy řešení. Signifikantní je, že před podpisem „Lisabonu“, který by prezident Klaus bez výjimky prostě nepodepsal, mlčeli. Nejhorší je, že pátá kolona existuje i uvnvitř České republiky, která bude vytvářet atmosféru proti výjimce. Nedivil bych se, kdyby se rekrutovala z havloidních kruhů.

Prezident Klaus nevěří, že se může spolehnout na svého ministra zahraničí. To je vážné, ale realita to prostě buď potvrdí, nebo vyvrátí. Pak obrana Schwarzenberga, že prezident je pod vlivem komunistického předsudku vůči šlechtě, je irelevantní. Hin sa hukáže.

Já bych za ministra zahraničí, který urychloval uznání Kosova a paktoval se s válečným zločincem, mafiánem a narkobaronem Thacim, také nedal ani zlámanou grešli.