Klaus utrpěl nevýhru

Fischer vyjednal kulové. Evropská unie má, co potřebovala. Skočíme na tu "irskou vějičku"?

Jen velmi prostomyslní spoluobčané mohou výjimku z Lisabonské smlouvy pro náš stát slavit jako úspěch prezidenta nebo dokonce vlády. Evropská koza zůstala tak, jak v Lisabonu nakynula, takže český vlček ostrouhal, když mu místo kozy předhodili bezcenný cár papíru.

Po „zárukách" pro Irsko Klaus prohlásil: "Je to pro mě úsměvné a hlavně nedůstojné. Protože ta kvadratura kruhu, která vzniká v EU, v Bruselu a u které české předsednictví tak vehementně a intenzivně asistuje, je podle mého názoru nedůstojná. My všichni víme, že kvadratura kruhu není možná, nicméně přesně o to se pokusily tyto země. Říkat na jedné straně, že se tím dnešním slibem nemění nic na Lisabonské smlouvě, je hloupost...Ač je ve smlouvě napsáno, že zdaleka všechny země nebudou mít svého komisaře, tak teď se najednou slibuje, že budou. Každý normální člověk, žáček první třídy, ví, že to je změna Lisabonské smlouvy a že ji někdo slibuje. Takže je to změna."

Jedná se o to, že ratifikovaná podoba Lisabonské smlouvy bude po dokončení ratifikace platná tak, jak byla podepsána. Nějaké dodatečné „vysvětlující" doložky a mezivládní neratifikované „záruky" nebudou právně závazné, minimálně do další ratifikace, jíž se EU chtěla právě vyhnout. První příležitost bude při přistoupení Chorvatska. Ale pozor, ratifikace už není mezivládní dohoda. Tady parlamenty nebo orgán s právem ratifikovat vůbec není vázán předchozí zárukou své vlády.

Nehledě na to, že Irsko mělo referendum o Lisabonské smlouvě bez české výjimky! Irská vláda k této změně není vůbec kompetentní. Právní závaznost od nabytí účinnosti Lisabonské smlouvy po ratifikaci výjimek pro Irsko a Česko je, když ne nulová, tak určitě má nižší právní sílu než ratifikovaná podoba Lisabonské smlouvy. Nechci tady rozvíjet právní podobu „záruk", ale právě ono mezidobí ma Irsko přece jen ošetřeno lépe.

Proto nechápu prezidenta Klause, a to v souvislosti s jeho předchozím hodnocením výše uvedených „záruk" pro Irsko, že rozhodnutí bruselského summitu EU z 29. a 30. října 2009 hodnotil takto:

„S uspokojením jsem přijal, že Česká republika získala významnou výjimku z Lisabonské smlouvy. Pro Českou republiku tak Listina základních práv EU nebude platit. 

Děkuji touto cestou všem, kteří přispěli k nalezení řešení mé podmínky: premiéru Fischerovi a české vládě na straně jedné, představitelům dvaceti šesti zemí EU na straně druhé. Stejnou výjimku si před dvěma roky vyjednali Poláci a Britové. Naši vyjednavači tutéž výjimku - navzdory usnesení tehdejší vlády - prosadit neuměli či nechtěli.

Řešení, které nejvyšší představitelé států EU přijali, zásadně posiluje ochranu České republiky před možným prolomením tzv. Benešových dekretů a snižuje riziko ohrožení právních jistot a vlastnických práv českých občanů. Neplatnost Listiny pro Českou republiku nevede ke snížení úrovně sociálních jistot našich občanů. Platnost Listiny by úroveň svobod našich občanů naopak snižovala.

Ze všech těchto důvodů pokládám dosažený výsledek za maximální možný a žádné další podmínky k ratifikaci Lisabonské smlouvy vznášet nehodlám."

Zapomněl prezident, jak hodnotil „záruky" pro Irsko? Já samozřejmě nevěřím, že v tomto mezidobí neproběhne žádný pokus o revizi. Ale: Právě v tom mezidobí - jaká Lisabonská smlouva pro nás bude platit? Ta s Listinou základních práv EU, nebo bez ní? Podle mě musí soudy respektovat platné znění, tj. bez výjimek. Zároveň nám to ukazuje, jak se dá vágní "Lisabon" ohýbat podle potřeby, že vůbec nejde o to, co je tam, či není, přímo napsáno. 

Navíc, "Lisabon" je škodlivý sám o sobě. Není třeba právního vzdělání, aby bylo jasné, že rozkládá suverenitu státu. Zejména tam, kde pro naše vnitřní poměry nám bude většinově vnucena vůle, kterou nebude možné vetovat. Co to bude za stát, o němž budou rozhodovat lidnaté státy? K čemu nám bude Parlament, Senát, Ústavní soud, a všechny ty původně demokratické nástroje státní správy? Dokonce i prezident se stane jen kladečem věnců pod kuratelou nějakého „Blaira" a totéž platí o ministru zahraničí, který bude jen pověřencem nějakého „Kouchnera" (jména v uvozovkách možno aktualizovat).

Já se tedy neraduji. Naopak jsem velmi smutný a zklamaný. Pokud to není nějaký Klausův trik, tak bych jeho „nevýhru" mohl nazvat ještě horším jménem. Pokud opravdu „Lisabon" podepíše, historie tak opravdu učiní. A dobrá vůle se nebude počítat.

Ano, Klaus dal slovo. Ale měl by říct. Ano, ale až po ratifikaci výjimek.