Velký poprask vzbudila kritika OSN ohledně našich babyboxů. Ze dvou důvodů mě to nechává v klidu.
Bezzubá OSN a babyboxy
Za prvé, OSN je bezzubá organizace, je to jakási daň za hru na mezinárodní součinnost. Ve skutečnosti to je popelnice na mezinárodní problémy. Faktický význam má pouze Rada bezpečnosti, pokud nikdo z velmocí nevetuje, koho je třeba bombardovat nebo okrást. Naštěstí se členové docela často vzájemně blokují. Těmito velmocenskými šachy se nemusíme zabývat, nemáme v nich žádné slovo.
Za druhé, já vůbec nejsem přesvědčen, že babyboxy jsou úžasným výdobytkem, který už „zachránil“ údajně na padesát dětí. Věc se dá interpretovat také tak, že nějaké krkavčí matky odložily už padesát dětí a stát je k tomuto trestnému činu ještě ponouká jakýmisi anonymními šuplíky. Vychází se z premisy, že matka, kterou napadne, že by měla jednodušší život bez dítěte, jej rovnou zavraždí nebo odhodí do popelnice. A tak tyto potenciální oběti „zachraňujeme".
Já si myslím, že podle hesla „příležitost dělá zloděje" jsou tady s tolerancí státu některé labilní matky naváděny, aby své děti odložily. Domnívám se, že matky, které babyboxu využijí, by v drtivé většině ani nenapadlo dítě zabít nebo jen tak pohodit. Jsou to právě babyboxy, které tuto možnost evokují a dělají z odložení dítěte něco přijatelného. Určitě dále budou existovat případy zabitých nebo odhozených dětí, protože skutečné vražedkyně žádným útlocitem netrpí.
Můj pohled opravňuje jednak to, že skutečné vražedkyně, které tají už těhotenství, do babyboxů neběhají a dítě stejně pohodí, a jednak případy, kdy matka odloživší v nouzi dítě do babyboxu, je dodatečně požaduje zpět. Vznikají zbytečná traumata, která by bez babyboxů nevznikla. Nemohu věřit, že bez babyboxů by nám přibylo padesát novorozeneckých vražd.
Je třeba naopak výchovu napřít ke konzervativním hodnotám, po jejichž porušení přijde trest. Dítě je přece možno dát k osvojení legálně, nikoliv takto pokrytecky. Nepochybně určité promile matek bez ohledu na existenci nějakých krabic se bude chovat nezodpovědně. Žádné „politicky korektní" odkládání dětí problém nevyřeší, naopak.
Je to ve své četnosti okrajový problém, ale velice příznačný pro obecný trend. Z nějakého marginálního excesu, který nepůjde nikdy vymýtit, se stane buď politické téma nebo příležitost chopit se naší „záchrany". Místo preference morálního jednání se věnuje přemrštěná pozornost okrajovému jevu. Ten se vezme jako záminka k regulaci a „zachraňování", mnohdy na úkor svobod nebo tradičních hodnot.
Dravá EU požírající svobody, demokracii a konkurenceschopnost
A dostali jsme se ke skutečnému epicentru, z něhož vyvěrá útlum Evropy. Tím synonymem budoucího úpadku je Evropská unie. Pracují tam sice podobné typy jako v OSN, kde se naplno upatňují Parkinsovovy zákony, jenže na rozdíl od OSN strhává na sebe EU skutečnou moc, aby mohli „zachraňovat“ členy, zejména ty malé, i proti jejich vůli.
A tak nás „zachraňují“ politickou korektností, přílivem muslimů, environmentalismem, uhlíkovým alarmismem, biopalivy, řepkou olejnou i solárními panely... Řecko – jak vidno – už témeř „uzachraňovali“ eurem až ke krachu. Další jsou na řadě. To jim však nebrání nás chránit před žárovkami, jadernými elektrárnami, ale i před nepravým rumem nebo pomazánkovým máslem. Před domácím cukrem nás už "zachránili".
A těch hovadin ze všech myslitelných oborů přibývá, jak přibývají v Bruseli byrokraté. Kéž by je šlo nacpat do nějakého boxu.
