Je Německo dojná kráva? Ne, oligopolní mlékárna!

Řeč samozřejmě není o mléku, ale o mechanismech, jimiž Německo uplatňuje svou dominanci, nejen ekonomickou. Hodně se teď hovoří, kterak nebohé Německo musí doplácet na nezodpovědné dlužníky typu Řecka. Ono je to však trochu jinak.

To je totiž až konec příběhu, na jehož začátku bylo euro jako nástroj odstraňující bariéry pro uplatnění německé hospodářské a obchodní převahy. Od zavedení společné měny pasivní obchodní bilance dnešních “hříšníků“ vůči třeba Německu akcelerovala až na čtyřnásobek. Má to několik příčin:

1) V pomyslném ringu bez váhových kategorií je zákonité, že silní a bohatí budou dále bohatnout a slabí a chudí dále chudnout.

2) Euro odstranilo poslední obchodní bariéry v eurozóně, zejména vzalo chudším státům komparativní výhodu nižších cen.

3) Evropská centrální banka ve Frankfurtu udržuje nízké sazby, které vyhovují Německu, ale pro méně výkonné státy znamenalo omezení přílivu zahraničních investic a naopak stimulovalo hospodaření na dluh.

4) Euro vzalo těmto státům možnost devalvovat vlastní měnu jako nástroj tržní regulace.

5) Euro kamuflovalo finanční situaci celých států a než to narazilo na ratigovové signály, přivodilo rozmařilé předlužování států. Těžili z toho politici, kteří si tím kupovali čas k nezodpovědnému vládnutí.

6) Druhou stranou téže mince je stejně rozmařilé chování věřitelů, kteří v honbě za dalšími úrokovými výnosy nezodpovědně půjčovali předluženým státům.

Řešením by mohla být vnitřní devalvace, tedy snížení mezd a příjmů, ale k tomu není politická vůle. Nejhorší je, že Řecku chybí i světýlko na konci tunelu, což bere motivaci ke změně chování. A Portugalsko, Itálie, Španělsko, ale i Francie se tomuto začarovanému kruhu začínají blížit (ačkoliv jejich banky mohou být samy věřiteli).

Euro byl politický, nikoliv ekonomický nástroj integrace. A podle toho to také dopadá. Německo díky tomu posiluje hospodářsky i politicky, i kdyby to původním cílem nebylo. Pokud není měnová integrace v zemích s různě výkonnou ekonomikou doprovázena nikoliv jen politickou integrací, ale především integrací skutečné solidarity, tedy i pohledávek, řešení v rámci společné měny neexistuje. Musela by platit jakási (alespoň) federativní solidarita známá třeba z industrializace Slovenska nebo z připojení Východního Německa.

Jenže oni chtějí integrovat politickou moc a centrální bankovnictví (ECB), ale nechtějí integrovat pohledávky jakožto náklady vyrovnávání hospodářství ve společném prostoru. Dluhy by chtěli rozředit mezi všechny (dokonce z eurozóny na celou EU - euroval), ale pohledávky vzniklé akumulací úroků nechtějí položit na oltář sjednocování. Eurobondy by přivítali jen ti s horším ratingem, protože Německu a třeba Rakousku by to zvýšilo úroky ze státního dluhu.

Německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že eurobondy by nepřispěly k růstu v EU. Rakouská ministryně financí Marie Fekterová navíc řekla, že by bylo pro ni nepředstavitelné se dívat, jak by eurobondy zvýšily úroky z rakouských úvěrů. A je vymalováno.

Pokud bereme eurobondy jako test solidarity eurozóny, můžeme směle konstatovat, že euro nemělo být nikdy zavedeno. Politická integrace ničemu dobrému nepomůže, pokud není reálné počítat se solidaritou členských států alespoň na úrovni, jakou mívají federace. Pak by to – bráno externě – se zadlužením EU nebylo tak tragické. Ale to je zjevně nereálné.

Dokud budou na jedné straně utopické záměry a na druhé straně zůstane – alespoň u bohatších členů – stávající míra předvídatelného sobectví, dnešní problémy se budou vzdor jakýmkoliv administrativním receptům a líbivým proklamacím prohlubovat. Je třeba pohlédnout realitě do očí. Selhala nejen vize Spojených evropských států, ale i federalizace. Pak je i společná měna ekonomický nesmysl.

A tak budou do bohaté německé velkomlékárny dojit mléko všechny chudší země. Některé už i krev. A nezbude jim, než mléčné produkty (alegorizující veškerý import) pořizovat na dluh. Jak dlouho? Než dno narazí na strop. Že se pak „společný dům“ zhroutí, je nepochybné.

Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!