Tady jde o více než o autorská práva. Tady jde o svobodu. Internet je fenomén. Pokud by se stal místo svobodného šíření informací nástrojem dohledu, tak nějaké porušení autorských práv je proti tomu bezvýznamnou marginální lapálií.
Zavře někdo sběrny barevných kovů, protože slouží zlodějům? Už několikrát mi ukradli kovové rohože před nebytovými prostory a ocelové nájezdní pláty před garáží. Myslíte si, že mohu říci, že co bylo ukradeno, musí být vráceno? I kdybych si své věci ve sběrně našel, musel bych si je vykoupit.
Totéž platí o zboží v zastavárnách a bazarech, které také nikdo nezavře. Když nám vykradli kanceláře, byl kolega advokát aktivnější než policie a své věci částečně objevil v bazaru, přesto si je musel vykoupit zpět.
A pojďme v úvahách ještě dál. Bude někdo kontrolovat auta, různé vozíky a trakaře na ulici, zda nepřevážejí kradené věci? Budou různé represivní složky státu prolamovat soukromí potenciálních zlodějů, zda nemají v držení kradené věci? Zatím nikoliv. A pokud u zloděje lup najdou, musí mu dokázat, že jej ukradl.
Nic z toho však neplatí, pokud se to týká digitálních „krádeží“. Podle smlouvy ACTA budou zavírat internetové „krámky“, kde se může sdílet „kradené“ zboží, přestože se tam na rozdíl od bazarů a sběren od „zlodějů“ nic nevykupuje. Ne dosti na tom. Mohou prolamovat naše soukromí a zabavovat nám ke kontrole počítače, fotoaparáty a pamětové nosiče. Držení „nelegálního“ obsahu je trestné.
Rozvinula se tady stejná mánie jako u drog nebo pedofilie. Běda, když něco u vás najdou. Nemusí pak už dokazovat, že s nelegálním obsahem obchodujete. Mohou vám cokoliv podstrčit a bez jiných důkazů potrestat nebo aspoň zkonfiskovat. Každý držitel notebooku nebo účastník internetu nemá ani ta práva, co bezdomovec nebo Cikán, který veze do sběrny ukradené kabely z železnice, kde hrozí tragické následky.
Státní moc prostě pracuje v žoldu globálního kapitálu. Velcí producenti, vydavatelé, interpreti a herci, ale i softwaroví lídři, kterým elektronický a informační věk především přináší neskutečné, tedy i finanční možnosti, si vylobbovali nejen kontrolu nad internetem, ale i nad soukromím uživatelů.
A pozor, to vše za peníze kontrolovaných a šikanovaných – daňových poplatníků! My ostatní si musíme platit bezpečnostní agentury, aby nám neukradli židli zpod zadku, auto před barákem nebo nevybrakovali byt. Tato kriminalita, ač začíná být neúnosnou, nikoho nezajímá. Radí nám, abychom se dobře zabezpečili drahým zabezpečením nebo ostrahou.
A hle, tito autoři si prosadili, že paušálně jim budeme odvádět peníze z každé kopírky, z každého počítače, z každého prázdného nosiče, zprostředkovaně i z každého rádia a televizoru bez ohledu na jeho využití. Jen oni mají paušálně předplaceny i potenciální „krádeže“. Přitom náklady na jejich vlastní ostrahu přebírá stát, tedy my všichni.
Něco podobného se děje v zájmu nejbohatších „značkových“ firem. Za naše peníze honí chudáky Vietnamce, kteří – jak je vidět už podle ceny – neprodávají padělky, ale napodobeniny pro chudé. Jestli se Adidas, Louis Vuitton, Rolex nebo Gucci cítí poškozeni, ať se proti prodejcům brání soudně, tak jako to musíme udělat my všichni ostatní. Něco o tom vím, když byla zneužita značka firmy, na níž se vlastnicky podílím.
Mi nevadí, že se třeba Jákl brání proti nelegálnímu šíření filmu Kajínek. Mi vadí, když to dělá za někoho stát a když drtivá většina ostatních je odkázána na svépomoc v daleko závažnějších případech. Stát potom své moci vždy zneužije a pod záminkou ochrany vlastnických či autorských práv narušuje svobody všech bezúhonných občanů, k nimž si dovoluje chovat se jako k potenciálním zločincům.
A snaha regulovat internet je poslední kapkou, která i mě přivádí na stranu „pirátů“, i když autorská díla nekradu. Hergot, že já tady ještě píšu zadarmo! ;-)
