Dilema není osahaný a naskenovaný, nebo mrtvý, ale svobodný a důstojný, nebo nesvobodný, buzerovaný a ustrašený.
Už dlouho mě žádný článek tak nenadzvedl, jako poslední blog Štěpánky Bergerové „Raději osahaná a naskenovaná, než mrtvá...“. Že někdo strká ochorně hlavu do chomoutu, je smutné. Ale že si to někdo pochvaluje natolik, že o tom napíše devótní článek plný demagogie, tak to už je tragické. A pokusím se dokázat, že i hloupé.
Tak předně se musím ohradit proti závěru autorky, že nazývá pseudohumanismem to, že naštěstí stále existují lidé, kteří trvají na právech svobodného individua. To je tedy úlet! Paradoxně a protismyslně však hájí skutečný pseudohumanismus, kdy z důvodu politické korektnosti je stejným procedurám podrobována drtivá většina bezúhonných cestujících jako rizikové skupiny. Na co si to proboha hrajeme? Evropská babička s vnoučaty nebo rodilý bílý Američan vracející se z dovolené s rodinou má být stejně podezřelý jako muslim z rizikových zemí?
Jestli na něco euroatlantická civilizace zahyne, tak na tu politickou korektnost, která nesmí označit rizikové skupiny podle rasy, národnosti nebo vyznání. To je onen skutečný pseudohumanismus! Já bych si tedy dal více pozor na Íránce, Pákistánce, Araba a muslima, než třeba na Fina, Španěla a křesťana. Když se na Vás v autobuse mačká skupina Cikánů, také si rozumný člověk pevněji chytne peněženku.
Jestli to nepochopí ti pseudohumanisté, tak budeme šikanováni všichni i za ně. Vždyť si jen vezměme, jak EU otevírá prostřednictvím Schengenu prostor pro různé skupiny, potenciálně vražedné pro naši civilizaci. Až to vypadá, že to dělají záměrně, aby mohli právě utahovat šrouby a omezovat naše svobody; osobní, ale i národní, což jde ruku v ruce.
A tak metodou stále většího biče, stále menšího dvorku a pravidelné dávky cukru pěstují u lidí - a stále trénují! - preferenci jistot a „bezpečí" nad svobodou. Autorka, ale třeba i doktor Pafko, jsou toho dokladem. U nich je už fixován strach ze svobody. Tady bych si dovolil citát Benjamina Franklina o tom, že kdo se vzdá svobody za dočasné bezpečí, ztratí kromě svody i bezpečí, ještě posunout tak, že útok na svobodu je vždy především útokem na bezpečí. Útok na svobodu je veden vždy snahou ovládat a omezovat - mocí, jež se vymkla kontrole. A svévolné uplatnění moci je vždy největší hrozbou pro kýžené bezpečí.
Už je jasné, k čemu slouží veškeré to utužování režimních nástrojů, omezování svobod a šikana? Vzpomeňme namátkou kromě těch svlékacích skenerů a osahávání třeba odběr biometrických údajů, genetických vzorků policií (na koho v trestním řízení ukáže), nesmyslné a opakované výměny dokladů (policie právě chytá, ty „zločince“, co si nevyměnili řidičáky nebo lékárničky), netolerance metabolického minima alkoholu u řidičů a jejich superplošná kontrola místo cíleného odchytu opilců a pirátů, narušování soukromí monitorováním telekomunikačního provozu vč. internetu, kriminalizace samotného držení nejen drog, ale i elektronických záznamů, což vše vám může kdokoliv vč. policie podstrčit, kriminalizace tzv. extrémních názorů, náhubkový zákon, mýtné brány a elektronické sledování, trvalé posilování moci nových a nových úřadů a inspekcí, prolamování domovní svobody stále širším spektrem institucí vč. policie atd. atd. A podobné je to už i u soudů, které zavírají pod nálepkou extrémismu za názory.
Tímto jsme se dostali k domácím poměrům. Takže: Kolik našich letadel už sundali teroristé? Není pravděpodobnější, že nás nějaký kamión sejme cestou na letiště? A nebylo by na druhé straně jednodušší pro teroristy, bez jejichž existence si ustrašenci neumí život ani představit, aby položili tašku s výbušninou do obchodního centra v době špičky nebo na nádraží? A proč hned nesvlékat při nástupu do autobusu nebo do vlaku? Takové pendolíno by byl dobrý cíl. To bychom nesměli vylézat z postele.
Já si chci svobodně nést svá rizika, bez nichž není život možný. Paní Bergerová ať se nechá třeba očipovat.
