Eurorealista – odpornější tvář eurohujera

Jeden bloger, když jsem ho označil za stoupence EU, mi napsal: „Nejsem zastánce EU, nýbrž eurorealista, což mi na rozdíl od vás, radikálních eurospektiků, dává možnost posuzovat situaci méně zaujatě.“

 Musel jsem se nad těmi eurorealisty zamyslet. I proto, že mi stejný pán vyčetl i „silnou názorovou vyhraněnost“. Nezlobím se. Rád zastávám jasná stanoviska. Naopak nemám rád rozbředlé myšlení. Nechápu, jaký má přínos všechny informovat o tom, že situace je nejasná, že pravda je relativní, že stát se může cokoliv, že svět není černo-bílý, že jsou věci mezi nebem a zemí... Takový sice neví, co si o tom myslet, ale zato má nutkavou potřebu o tom veřejně mudrovat. Před národem jsem se k tomu už dávno vyslovil zde :-)

 Ale abych se vrátil k eurorealistům. Jsou to rozbředlí eurohujeři. Jen si vzali mimikry, protože se za svou eurokolaboraci stydí. Možná obelhávají sami sebe. Připomíná mi to ty, co jako členové KSČ drželi bývalý režim, ale sami před sebou to zdůvodňovali tak, že totalitu nežrali, „jen“ byli realisty. Eurohujer mezi eurohujery Jan Keller to ještě vylepšil tak, že se vstupem do KSČ vlastně choval pravicově, protože pečoval o svůj zájem (opravdu to nějak takto formuloval v rozhovoru s B. Tachecí). Nakonec všichni ti Dlouzí, Kočárníkové, Tlustí, Tvrdíci, Fischerové, Mládkové či Rusnokové to jen potvrzují.

 A ejhle! Najdete mezi nimi nějakého euroskeptika? Ani náhodou! Tito lidé jsou naprogramováni k tomu, aby zase hájili nějaký bolševicky uplatňovaný mainstream. Nic se nezměnilo, zase platí, že kdo nejde s námi (s EU), jde proti nám (třeba teď údajně s Ruskem). Jak vidno, v tomto případě jim „buď-anebo“ přístup nevadí, jenže má podobu „dvouzávitového“ myšlení.

 Takže eurorealista je stejný eurohujer-pragmatik, jako býval kdysi komunista-pragmatik, co klidně šel do průvodu s heslem „Se Sovětským svazem na věčné časy“. Trvaly pár desítek let. To mě uklidňuje i ve vztahu k EU.

 Proto eurorealistu považuji za zvlášť licoměrnou odrůdu eurohujera. Nakonec tak či tak se vždy jedná o kolaboranta. Dobře si je pamatujme, aspoň vy mladší, aby nám po rozpadu EU zase nenalezli do funkcí. Když vedou stát převlékači kabátů, je to začátek jeho konce. Morálního určitě.

Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam! 

Ty, kdož nečetli, zvu na svůj včerejší článek: „Propaganda jako za komunistů. Místo zpráv komentáře“.