Oba měli v zádech pojišťovny, které se utrhly z řetězu. Bodejť by ne, když čachrář Bc. Šnajdr, jehož kariéru předcházely trestní kauzy, podivný úpadek, dluhová spoušť i exekutor, se stal z Julínkova náměstka předsedou správní rady VZP. Zahradníkem v oboru miliard se stal kozel, který stál za mnohamiliónovou sekyrou ve stavebnictví.
Vysvětlení ke Šnajdrově minulosti naleznete zde. O tom však nechci psát, pouze jsem uvedl osoby a obsazení. Věřím však Petru Fialovi, místopředsedovi Asociace českých a moravských nemocnic, který uvádí (Právo 30. října), že ve zdravotním systému se jen letos „ztratilo“ kolem 20 miliard, a to při větším výběru pojistného o 6,3% a nižších platbách zdravotnickým zařízením o 2%.
Když lidé cinkali klíči, jistě nikdo z nich neměl na mysli, že nový režim bude dokonce i nad socialistické možnosti a standardy zhoršovat dostupnost, ale i garantovanou kvalitu zdravotní péče. Nejsem vždy na straně Lékařského odborového klubu, ale moje obavy o úroveň zdravotnictví jakožto veřejné služby potvrzuje i jejich demonstrace vyhlášená na 20. listopadu.
Po zavedení „nadstandardů“, kdy si budeme jako pseudopojištěnci platit i amalgámové plomby a kdy v rámci standardů dostaneme třeba nekvalitní oční čočky z Indie, o zdravotně závadných prsních implantátech nemluvě, je teď hitem rušení nemocnic. Plánováno je zrušení dalších 6 tisíc lůžek akutní péče, a to v situaci, kdy „obleženost“ je vyšší než v Německu nebo na Slovensku. Úspory za každou cenu na nepravých místech tak budou mj. znamenat dojíždění pacientů či jejich návštěv do vzdálených nemocnic. A nejde jen o snížení komfortu. Chtěli jsme to?
Systém se pomalu, ale jistě překlápí v systém „řízené péče“, který je pro české podmínky cizorodý, inspiroval se v USA a pod plnou kontrolou jej mají zdravotní pojišťovny. Jen hodně naivní člověk by si mohl myslet, že pojišťovny „kopou“ za pacienty a nebudou nadřazovat svůj profit (nejde jen o zisk, ale i o nákladové vysávání typu IZIP či jiného outsourcingu) nad jeho zájem. Stačí si přečíst beletrii západních lékařů, třeba Robina Cooka.
Ale pozor, v USA funguje zdravotní systém zcela na komerčním základě. Povinné zdravotní pojištění bylo zcela nemyslitelné až do nástupu Obamy. Skončilo to u tamního ústavního soudu, který poměrem hlasů 5:4 konstatoval, že povinné pojištění je sice protiústavní, ale že Obamův návrh může být považován za zavedení daně, a tak jeho zdravotní reforma zatím s touto výhradou prošla. Stále ovšem je pod tlakem republikánů.
A jsme u jádra pudla. Jak může výběr a použití daní fungovat na komerčním základě? Ani u nás totiž zdravotní „pojištění“ ničím jiným než daní není. Jsou dvě řešení: (1) plně komerční systém s dobrovolným pojištěním, nebo alternativně (2) solidární systém s povinnou zdravotní daní, do něhož komerce a trh nepatří!
U nás je vžitý solidární systém zdravých s nemocnými a bohatých s chudými. Do něj opravdu nelítostný trh nepatří, protože se jedná o veřejnou službu. Aby si nikdo nemyslel, že jsem nějak podjatý, uvedu, že od svých devatenácti let jsem byl u lékaře jednou, když mě odvezla záchranka od autonehody. I poté jsem podepsal reverz a odmítl hospitalizaci. Zatím by se mi vyplatilo nebýt pojištěn. Vzhledem k výši svých odvodů bych určitě ušetřil, kdybych si individuálně spořil na budoucí jakkoliv nákladnou zdravotní péči. Proti solidaritě nemám nic, pokud se však nejedná o „solidaritu“ s kšefty pojišťoven, farmaceutických firem a velkých zdravotnických řetězců, které se skrývají za tržními floskulemi. Když trh, tak se vším všudy (jako v USA před Obamou)!
Z výše uvedených důvodů jsem proti další komercionalizaci zdravotnictví, která jednoznačně a zjevně vede ke zhoršování zaručené péče o pacienta. Alespoň pokud tedy budeme platit zdravotní „daně“. Mix státu a komerce je vždy i mixem socialistického a kapitalistického přístupu, který je v každém případě ze všeho nejhorší. Daří se v něm vyžírkám typu Šnajdra. K tomuto mému přesvědčení - o neblahém působení neviditelné ruky trhu v podmínkách našeho zdravotnictví - dokládám i další velmi podstatný argument:
Zdravotnictví je totiž specifická oblast. Nouze o klienty v ní nikdy nebude. Takže zde regulace nabídkou a poptávkou nemůže spravedlivě fungovat! Vždy bude mít navrch poskytovatel. Navíc člověk ve zdravotní nouzi nebude hledět na peníze – pokud je má. Pokud je nemá, nesmí zůstat pacientem třetí kategorie. Jsme-li tedy vyspělou společností, kde nebudou lidé umírat nebo trpět invaliditou kvůli nedostatku peněz.
Ministr Heger vypadá jako dobromyslný starší pán. Ale nenechte se mýlit, je to TOP „brousek“, jdoucí za hranice zdravého rozumu i slušnosti, ostatně jako všichni jeho straničtí kolegové. Takže mě ani nepřekvapuje, že právě protlačuje zvýšení zdravotního „pojištění“. On cílí níkoliv proti děravému zdravotnímu systému, který vždy utratí jakkoliv vysoké prostředky, ale proti poplatníkům a pacientům. Prostě „za více peněz méně muziky“. To je ostatně poznávacím znamením všech pseudopravičáků.
