V politice ani šlechtická čest neuchránila Schwarzenberka před blamáží. Nemám však na mysli jeho trapné tanečky kolem Čunkovy kauzy, kde by se museli dočerna umazat i značně opálení spoluobčané.
Nechápu, jak Schwarzenberkovi může vadit Čunek, když se paktuje se zločincem Hashimem Thacim. Hned pár dnů poté, co se tento vrahoun stal kosovským premiérem, přispěchal se symbolickou návštěvou. Ostatně byl ve vládě motorem uznání Kosova. A to ještě není všechno. Jsme šestou zemí, která v gesci našeho ministra zahraničí otevřela v Kosovu diplomatické zastoupení. Ne, nejde o spolupráci při transplantační chirurgii, na kterou původně ze srbských zdrojů dohlížel nynější francouzský ministr zahraničí a lékař Bernard Kouchner, ale poté, co jsme se zavázali darovat sto miliónů na vypalování srbských kostelů a rozvoj obchodu s drogami a bílým masem, jde o další symbolický akt. Jde o šlechtické reminiscence na starou dobrou Evropu s Velkou Albánií.
Jsem euroskeptik a volil jsem proto ODS. Z toho důvodu jsem těžce nesl, jak premiér Topolánek kličkoval a dosud mlží kolem Lisabonské smlouvy, kterou považuji za národní katastrofu. Jeho podpis pod smlouvou byl pro mě těžkým zklamáním. Ale úplným odporem mě naplnilo, když vyhlsil heslo „radar za Lisabon". Opravdu se mi při tom zvedal žaludek. To je taková čest „podalíkovsku", na níž jsem nebyl od konzervativců připraven. Ostatně Topolánkovo kličkování s účastí na olympiádě jen dokresluje „zásadovost" tohoto politika a bohužel potažmo i vlády.
Že je to v politice obecný jev, teď dokumentoval polský prezident Kaczyński. Nejdříve se chvástavě vymezoval proti podpisu Lisabonské smlouvy. Na schůzce dvou tajtrlíků se stejně „vzrostlým" Sarkozym prodal svůj nesouhlas za příslib fabriky Peugeotu v Polsku a „povolení" dotací Gdaňským loděnicím, které jsou v rozporu politikou EU. Oba dokázali, že mají čest koňských handlířů. Sarkozy si navíc už hraje na evropského monarchu.
A jestli je pravda, že Kaczyński slíbil, že se pokusí umravnit Klause, tak to už by byl úplný vrchol. Aspoň vidíme, že v EU - hlavně po podpisu Lisabonské smlouvy - bude platit, že se dvě nebo více velkých zemí domluví a potom bude ještě aktuálnější, že „co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi". Koho budou hrát naši politici je jasné.
Čest politiků už může zachránit jenom Klaus, když za žádných okolností lisabonský podfuk nepodepíše. Ať mu v tom pomáhá sv. Patrik.
