Česko drahé

K narozeninám Ti přeji, abychom sté výročí Tvého zrodu nemuseli slavit v ilegalitě.

Ještě nikdy po válce nebyly samotné základy našeho státu v takovém ohrožení jako nyní. Už jen naivní fanatici nevidí, že Evropu si nově chtějí přeparcelovat Francie s Německem. Evropská unie se k tomu má stát jen nástrojem a zástěrkou. Ostatně „mnichovská čtyřka" už zasedala bez účasti ostatních členů. Můžeme děkovat, že nyní předsedá EU takový hyperaktivní diktátor, jakým se chce stát Sarkozy. Kdo nevidí, že demokracie v integrované EU je nadobro pohřbena, tak bohužel ani svobodu a demokracii nezaslouží.

Ale co my ostatní? Co závazek k vlasti, kterou nám vydobyly generace předků? Co předáme my našim potomkům? Vlast zůstává vlastí, i když se neztotožňujeme se státní politikou nebo uspořádáním. Ale prvním předpokladem je, že stát zůstane suverénní. Není možné hovořit o suverenitě, když je stát zavazován sankcemi, že bude realizovat cizí direktivy. A napříště pod lisabonskou knutou by už nemohl ani formálně proti vynuceným externím zásahům uplatnit právo veta. Zasahování EU do našich vnitřních záležitostí už začíná přesahovat ingerence bývalé RVHP.

Kromě těch vnějších faktorů nás ohrožuje vnitřní ochota části občanů tuto politiku akceptovat. Je to výrazem dvacetileté bagatelizace vlastenectví, strašení nacionalismem, propagandy evropanství a překrucování hodnot v zájmu cizích ambicí. Je to výměna vlastenectví vlastního za vlastenectví cizí, jemuž se zachtělo kontinent ovládnout.

Níže krátce zareaguji na neuvěřitelné konstrukce, které se v souvislosti s Československem, jeho vznikem a historií vynořily. Propaganda, která už infiltrovala i do našeho rozvráceného školství, opravdu začíná podemílat základní pilíře naší státnosti. I ve sdělovacích prostředcích se objevují lži, které by ještě před pár lety bylo nemyslitelné vůbec publikovat. Některé z nejhorších uvedu; abych jim nedodával publicity, nebudu na ně dávat odkazy. Tučně doplním vlastní komentáře.

1) Rakousko -Uhersko byl náš stát, který nás ochraňoval a jehož rozpadu máme litovat. Dnes se vydává div ne za předstupeň EU.

Vídeň měla Čechy za národ služek a podkoních. Nikdy jsme na rozdíl or Maďarů nedostali slibovanou autonomii. Tento despekt k Čechům je u Rakušanů stále přítomen a momentálně se projevuje odporem k Temelínu, což by si třeba proti Němcům netroufli. Rakousko-Uhersko bylo důsledkem Bílé hory a nikdy to nebyl „náš" stát.

2) Vznik Československa destabilizoval Evropu po 1. světové válce více, než byla před ní. Postavení německé menšiny bylo nespravedlivé a spojení se Slováky mělo našim národům jen poskytnout převahu.

Vznik Československa byl logickým důsledkem první světové války a porážky centrálních mocností. Udržení českých a slovenských zemí uvnitř Rakouska po odloučení Maďarska by bylo nelogickým anachronismem. S menšinami v Československu se zacházelo velmi demokraticky a nebyli výjimkou vlastenci německého původu.

3) Nesourodý slepenec Československa byl francouzským protektorátem namířeným proti Němcům.

Československo bylo především dílem T. G. Masaryka za pomoci Beneše a Štefánika. Francouzi své protiněmecké zájmy měli, avšak rozhodující byla Washingtonská deklarace.

4) Tato destabilizace de facto zapříčinila 2. světovou válku. Takže ne Hitler, ale Masaryk s Benešem je za ni vlastně odpovědný.

To už je zlovolné přepisování historie v zájmu revanšistických snah, kdy oběti jsou vydávány za vinníky. Hodně k tomu přispěl Havel.

5) Po 2. světové válce byl odsun Němců nespravedlivý a Benešovy dekrety jsou protiprávní.

Největší nespravedlností byla válka, která měla své odpovědné původce na straně Německa. Proti tomu byly osobní osudy některých nespravedlivě postižených jednotlivců podružné. Mnohem větší škody způsobila německá agrese jako prvotní příčina pozdějších událostí. Vytahování této karty má majetkové pozadí. Každý ústupek, s nimiž začal Havel, jen vedl ke stupňování dříve ani nemyslitelných nároků. Evropská unie bohužel neposkytuje záruky, že převrácená optika na tuto kauzalitu nakonec nepřevládne, naopak odejme Česku jurisdikci.

6) Malé národy mezi velmocemi jsou vlastně vždy zárodkem nestability.

Zdrojem nestability bývají velké země s hypertrofovanými ambicemi. Zkazky o sdílených hodnotách, o přežitých národních zájmech a o kolektivním bezpečí jsou pohádkou pro ty malé, aby se nechali snadněji ovládnout. Proto po rozpadu Československa musela být rozbita i Jugoslávie a oslabeno Srbsko, aby jim pod pláštíkem EU mohla být nabídnuta ochrana pod kuratelou dohody těch mocnějších. Toto falešné integrační úsilí je největším - Evropu destabilizujícím - nebezpečím. Zajímavé je, že obdobně malé země jako Rakousko, Maďarsko, Švýcarsko, Dánsko apod. nejsou zpochybňovány v samotných základech jako destabilizující faktor.

7) Slované jsou kulturním - a jak vidno na Rusku - i vojenským nebezpečím pro Evropu. Češi by se měli stydět za to, že jsou Slované a musí se ve všem orientovat na západní Evropu s anglosaskými kořeny.

Češi mají být především hrdí na svůj národ. Měli by udržovat přátelské svazky i se vzájemně si konkurujícími velmocemi. Naše poloha nás k tomu předurčuje a kromě komplikací to determinuje i příležitosti.

8) Český dějepis, nejméně od husitských válek, ale hlavně však od Bílé hory, je poplatný komunistické ideologii. Hus byl kacíř, Žižka byl lupič, obrozenci byli provinční reakcionáři a Jirásek byl nacionalista překrucující historii bez literárního nadání.

Havlovský kosmopolitismus spolu s neuvěřitelnou dvacetiletou masáží německými vlivy bohužel vychovalo už generaci, ve které se projevují i dříve nemyslitelné - nebojím se říct, že vlastizrádné - tendence. Někteří už učí ve školách podle německého dějepisu. Mnozí jsou tak naivní, že si ani neuvědomují, že své vlastenectví obětovali na oltáři vlastenectví cizího, mnohem ambicióznějšího, a proto nebezpečnějšího. Však se podívejme, vždyť třeba Sarkozy je nebezpečný šílenec. Proti němu byly všechny výše jmenované české historické postavy vzorem autentické pravdy a lásky.

9) Evropská unie je vytouženým konečným řešením, které zajistí stabilitu a mír na věčné časy.

EU v současné podobě, směřující prostřednictvím federalizace k centrálnímu ovládání Evropy, je natolik ambiciózní, nerealistický a šílený projekt, že pokud bude pokračovat, povede k nacionalismu, desintegraci a možným ozbrojeným konfliktům.

Komu připadá, že straším nereálnými hrozbami, ať si uvědomí, že nikoho v počátcích první republiky nenapadlo, jak krátké bude mít trvání. A od posledních historických změn v Evropě už uplynulo skoro dvacet let. Změny se akumulují dlouho latentně (jako třeba v případě rozpadu sovětského bloku), ale když se lavina utrhne, nikdo ji nezastaví.

Přejme si, aby pod tou lavinou kromě Československa nezahynulo i Česko. Nemůžeme nechat své osudy v cizích rukou. Vzpomeňme také na Karla Čapka, dlouho mu nikdo nevěřil...