Nerozumím tomu. Neznám pozadí mezinárodní politiky, jak ji uplatňují velmoci. Kdyby se však mělo měřit stejným metrem a pokud by platila elementární logika, musela by KLDR čelit koaliční vojenské operaci.
Spravedlnost v mezinárodní politice není možné hledat. Ale zamýšlím se nad tím, jak bych reagoval, kdybych měl tu moc, na severokorejské provokace. Nejsem příznivcem mezinárodní agrese pod jakýmikoliv záminkami ani nejsem stoupencem vměšování do vnitřních věcí jakéhokoliv státu. Ani vývoz demokracie není legitimním důvodem.
Ale kladu si otázku, jestli má svět čekat, až bude mít KLDR k dispozici jaderné hlavice a příslušné nosiče. Zatím asi mají něco na způsob statické jaderné bomby, ale pochybuji, že ve stavu, který by umožňoval montáž do raket. Také nosiče zatím jsou zřejmě velmi zastaralé a s omezeným dosahem.
Je to však otázka času. Totalitní režim je schopen svých vojenských cílů dosáhnout i za cenu vyhladovění většiny obyvatel. A dalekonosná zbraň v rukou šíleného diktátora by pak byla opravdu nebezpečím pro svět. Minimálně by se nerozpakoval zbytek světa vydírat, což už částečně Kimové aplikovali.
Teď dokonce hrozí i Washingtonu jaderným útokem. A kromě přeletů letadel a nějaké té válečné lodi se zase tolik neděje. Chápete to? Vím, že ve hře jsou další velmoci jako Čína a Rusko, ale stejně...
Dávám to do kontrastu s Irákem a nebožákem Saddámem Husajnem. Byl lživě a nespravedlivě nařčen z držení zbraní hromadného ničení. Kladu si otázku, jestli v tom bylo více hlouposti (Bush ml.), servility a proradnosti (Blair) nebo obchodních zájmů (Cheney, Rumsfeld). U nás se ztrapnil nejvíce pohádkami o biologických – a podržte se i bakteriologických - zbraních Cyril Svoboda neblahé paměti.
Padlo přes šest tisíc amerických a další stovky koaličních vojáků. Protistrana měla ztráty několikanásobně větší, civilní ztráty se vůbec nedají spočítat, ale měří se v desítkách a možná stovkách tisíc mrtvých. Denně přibývají další oběti, teroristické útoky jsou na denním pořádku.
Dávný spojenec proti Íránu je zcela destabilizován, ale navíc byl de facto vydán napospas šíitským fundamentalistům, kteří tam mají náboženskou většinu. Tady si Západ vyloženě vypěstoval dalšího všeho schopného nepřítele.
Za Saddáma takový prostor tito potenciální teroristé zdaleka neměli. Nemůžeme se divit, že s demokracií to proti mim Saddám ani nezkoušel. Dělal špinavou práci i za Západ, v jehož zájmu bylo jak blokování fundamentalistů, tak i Íránu.
Svět je dnes horší a méně bezpečný než za Saddáma. Totéž by se dalo říci o Kaddáfím, o Mubarakovi a vlastně o celém arabském světě. Lze konstatovat, že tzv. arabské jaro, které nepřináší a nepřinese nic dobrého, mělo svůj počátek – nebo aspoň jednu z důležitých příčin – ve druhé válce v Zálivu.
A takový chaos způsobila jedna lživá záminka. S tím kontrastují původní hrozby Kim Čong-una, že namíří své rakety na Jižní Koreu, americké základny a dokonce na Washington. I když teď z původních siláckých prohlášení Pchjongjang couvá, je zřejmé, že chce nadále svět svým jaderným programem ohrožovat. A u takových šílených diktátorů člověk nikdy neví...
Myslím si, že je nejvyšší čas Severní Koreu řešit s plnou vážností, než bude pozdě. Možná, že nebýt předchozích kontraproduktivních válečných dobrodružství NATO, velmoci by řešení našly snadněji. A jsem přesvědčen, že na rozdíl od iráčanů by to bylo také ve prospěch zejména severokorejců.
PS Jsem i vědom, že KLDR nemá ropu ani plyn...
