Už se v těch uniformách nevyznám. Začalo to městskou policií, pokračovalo bezpečnostními agenturami a končí to u ochranek celebrit a zásahových jednotek ČEZu. Možná se budeme moci těšit i z podobných komand pojišťoven, jež nám budou chtít vybít z hlavy nárok z odpovědnosti za škody při autonehodách. Pokud si ovšem movitější řidiči nebudou s sebou vozit osobní mediační jednotky, vybavené aspoň baseballovými pálkami k ulehčení dohody o vinníkovi nehody. Zákon má také svěřit do komerčních rukou chytání neukázněných řidičů za rychlou jízdu. Možná přijde i kouzelník v podobě lovců lidí (hodně se o tom spekulovalo při kauze Procházka).
Tak tuhletu komercializaci vnitřní bezpečnosti musím absolutně odmítnout. Stát, aby mělo ještě smysl vybírání daní, musí mít pod pevnou kontrolou veškeré složky, které by měly násilím nebo jeho hrozbou zasahovat do života občanů. Už městská policie je rezignací státu na pořádek v obcích. I když jsou excesy i v Policii ČR, přece jen tato nekomerční struktura s určitými kontrolními prvky je jistou zárukou nestrannosti, nakolik lze ve světě zájmů prosazovat aspoň jisté minimum objektivity a zákonnosti.
Samozřejmě je nezbytný i kvalitní a zodpovědný způsob výběru do těchto složek. Po několikaletých zkušenostech z veřejných zdrojů je možno říci, že obecně má Policie ČR vyšší kvalitu než městská policie - měřeno třeba mírou excesů či přímých porušení zákona. Tyto složky totiž přitahují nezřídka i agresivní, patologické a asociální zájemce, z nichž mnohý by se mohl rád vidět v úloze kozla v zahradnictví.
Ještě nebezpečnější je to v různých agenturách, které pracují jen na základě licence nebo i bez ní, dokonce i v šedých zákoutích zákonů. Není náhodou, že z mnoha ochránců majetku se rekrutují první podezřelí (zase viz Procházka). Chci tím říci, že tam, kde je jakákoliv možnost uplatnění donucovacích prostředků nebo organizovaného použití síly, byť jen v podobě hrozby, musí mít rozhodující dohled, a to v reálném čase, stát. Neznám jeho důležitější funkci než zajištění rozumné míry bezpečnosti. Privatizace v těchto sférách podle mě naopak bezpečí velice relativizuje. Třeba selektivně ve prospěch mocnějších, slavnějších nebo prostě bohatších.
Exemplární ukázkou, kdy se to vymklo z rukou, jsou zásahové jednotky ČEZu. Navlečou si mundury, přijedou v autech s černými skly budícími respekt a chovají se jako výběrčí výpalného nebo vymahači dluhů kdesi z východu. Možná se tím stejné osoby i po pracovní době zabývají, potřebují k tomu totiž stejné metody - nahnat strach. Možná jsou i většinou v právu, pokud se týká věcné podstaty. Ale je zcela nelegitimní a nepřijatelné, aby si místo zdlouhavého právního řešení takto zjednávali výhodu.
Místo advokátů ostří hoši v žoldu bohatých firem. To jsme to dopracovali! Pak korektní věřitel ostrouhá mrkvičku a dlužník aby se raději rovnou oběsil. ČEZ si tady vzal mustr z firem, zabavujících dlužníkům leasingových společností pronajaté majetky. Zvlášť zavrženíhodné je, že ČEZ je pod většinovou kontrolou státu. Přinejmenším zneužívá tísně klientů, uplatňuje nemístný psychologický nátlak a používá při tom až zastrašovacích metod, což nemá daleko k útisku nebo k vydírání.
I když na fotbal už dlouho živě nechodím, děsím se, pokud by tito protagonisté zkratkovitých postupů měli zjednávat pořádek na stadionech. Pořadatelé patří tam, kde není předpoklad poptávky po donucovacích prostředcích. Buď takový pořadatel nebude mít prostředky - ani ty legislativní - ke zvládnutí stavu, jak jej známe dnes, nebo v reciproční alternativě budou proti sobě stát dvě bandy vygumovaných násilníků, z nichž jedna se bude rvát za peníze a druhá ze sportu. Běda pak slušným divákům. Pořadatelům zvyšovat pravomoci nelze. Přece však existuje řešení, stačí se podívat do Anglie. Postačuje násilníky důsledně trestat a nepouštět je na stadiony i za pomoci ochranného dohledu. Takže Langer by se neměl zbavovat horkého bramboru, ale rychle s Pospíšilem navrhnout příslušné zákonné úpravy.
Mohl by tak lépe využít čas, než chystat pasti na řidiče při dopravních nehodách, u nichž by neměla asistovat Policie. Šílený nápad. Komerční pojišťovny by získaly moc, o jaké se jim ani nesnilo. Měly by databáze řidičů, přestupků, aut, informace kdo čím jezdí a komu auto půjčuje. Nebyl by přítomen státní orgán, který by na místě zjednal právo. Musíme si uvědomit, že dodatečné důkazy, kdy budou dvě protichůdná svědectví, už nikdo nerozplete. Na dohody zodpovědných řidičů se při režimu bonusů a malusů nedá spoléhat. Opět zde bude ve hře právo silnějšího. A nejsilnější bude pojišťovna.
Mám strach, že někde neuhlídám rychlost a „viněta" mě ohlásí Komerční Kanceláři Odchytu Řidičů. V noci mě odvezou na neznámé místo, kde pod záminkou vyjednávání o výši pokuty jim budu muset podepsat, že jsem jel ještě o polovinu rychleji. Pojišťovna mi pak oznámí, že povinné ručení mi zvyšuje do výše měsíčního platu, ale z důvodu mé nezodpovědnosti za mě nikdy hradit žádnou škodu nebude. Kdyby se mi to nelíbilo, ohlásí manželce a zaměstnavateli, kam jezdím nebo komu půjčuji auto. Vyšperkovat to mohou i přehledem telefonních hovorů, SMS zpráv a e-mailů z partnerské Databáze Elektronické Komunikace. Když se půjdu poté pěšky odreagovat na fotbal, dostanu preventivně po hubě od Komerční Ostrahy Sportovišť. Doufám jen, že neskončím v nemocnici, abych se nedostal do databáze Komerčních Pojišťoven Zdraví.
Fuj! Nechal jsem se unést tématem přespříliš?
