Brankář Čech potvrdil nejen to, že v reprezentaci v rozhodujících chvílích většinou selže, ale předvedl televizním divákům i svůj alibismus, nedostatek sebereflexe a neschopnost se chlapsky vyrovnat s vlastním selháním, které viděly milióny diváků.
V tom překonal i trenéra Bílka, který odpovědnost přijal; sice pozdě, ale přece...
Abych nevypadal jako generál po bitvě, musím odkázat na své předchozí články (třeba zde a zde), kde dlouhodobě kritizuji Čecha za jeho výkony v reprezentaci a dokonce i za snahu schovávat své chyby za spoluhráče.
Bylo by nošením dříví do lesa vzpomínat na všechny Čechovy kiksy od fatálně ztraceného zápasu s Tureckem na ME 2008, přes „nahrávku“ Řekovi Gekasovi při ME 2012, podíl na dvou gólech v zápasu s Ruskem a špatné vyběhnutí v zápasu s Polskem, které zachránil Kadlec, všechno na stejném loňském šampionátu. Ostatně jsem to tehdy popsal.
Horší je, že Čech, který v žádném případě nepotvrzuje v reprezentaci legendu o světové jedničce, se ke svým výkonům nestaví čelem. Tehdy vinu s Řeckem chtěl připsat nespravedlivě Sivokovi a po výhře nad Polskem odmítl poděkovat Kadlecovi za odvrácení své chyby.
Jeho včerejší už tradiční minelu při vybíhání na centr jsme mohli všichni vidět na vlastní oči. Buffon by takto hlavičkujícímu hráči urazil hlavu i s míčem. Čech opět potvrdil nejen svou nerozhodnost při těchto zákrocích, ale prostý strach se prosadit v mlýnici tvrdě atakujících hráčů. Jiný už nebude a naše obrana nemá Terryho, jenž to za něj v Chelsea řeší.
To byl rozhodující moment utkání, když Itálie vyrovnala náš jednogólový náskok. Čech se teoreticky ještě mohl rehabilitovat při krátce na to odpískané penaltě. Balotelli mu ovšem tuto satisfakci nedopřál, což pochopitelně Čechovi vyčítat nelze.
Vyčítal bych mu však jeho chování po zápase. V rozhovoru pro Českou televizi se ani náznakem nezmínil o své chybě či o svém podílu na porážce. Kroutil se jak had – a to doslova fyzicky – a mudroval něco o chatrné produktivitě. To je sice pravda, ale kolik můžeme dát gólů Itálii na jejím hřišti? Každá chyba brankáře je potom rozhodující!
Ačkoliv ve studiu odborníci Hašek i Zelenka Čechovu chybu nezamlčovali, devótní reportér se v dlouhém rozhovoru na tuto situaci vůbec nezeptal. Přesto bylo vidět, jak je z tohoto možného dotazu Čech nervózní. Bylo to tak zjevné a trapné, že bych tyto záběry považoval za studijní materiál pro psychology.
Čech dlouhá léta v reprezentaci nikoho „nepustil do branky“, i když si pravidelně vybíral slabé chvilky. To byla jedna z chyb trenéra Bílka.
Bílek už je minulost, která se bohužel o pár let protáhla. Škoda toho nešťastníka ještě více kritizovat. Já jsem tak činil (naposled zde), když to ještě mohlo mít nějaký efekt. Teď si už jen přejme, aby se vydařil výběr jeho nástupce.
Ale kdokoliv se reprezentace ujme, měl by perspektivně počítat s novým brankářem. Čech bohužel celému národu předvedl – a nikoliv poprvé-, že je ještě větší pokrytec než Bílek. Fakt mi hodně připomněl naše politiky, kteří nikdy za nic nemohou...
