Barroso chce oloupit mrtvolu, na niž banky pobírají důchod

V tomto článku pominu, že Barroso chce formou unijní daně přesměrovat ročně desítky miliard euro od občanů – byť nepřímo – rovnou do spárů eurobyrokratů. Je to nehorázné a dobře to popsali mí zdejší kolegové Hynek Fajmon a František Matějka.

Já se na to podívám z jiného úhlu:

Vezmu si na pomoc jen situaci v České republice. Zde nám finanční géniové typu B. Sobotky a Kalouska zajistili zadlužení, které brzy překročí bilión a půl korun českých. Tato částka představuje milión a půl miliónů korun a píše se takto: 1. 500. 000. 000. 000 CZK.

Kalouskova složenka tedy dnes představuje zhruba 150.000 Kč na každého občana České republiky. Ekonomicky aktivních obyvatel je cca 48 procent, každý by tedy musel uhradit přes 312 tisíc korun.

Hlavními věřiteli státu jsou Česká spořitelna, ČSOB a Komerční banka. Jestli si někdo myslí, že ty peníze reálně existují, tak je bloud. Vždyť dlužník nesplácí, ale dluh stále navyšuje ročně o dvanáctimístné částky. Podíl ekonomicky aktivních občanů se podle demografických vyhlídek bude snižovat. Co nezaplatíme dnes, se v budoucnu vymstí dnes netušeným způsobem.

Když je dluh malý, má problém dlužník. Když je dluh velký, má problém věřitel. Abych zase nepoukazoval na Řecko, zůstaňme doma. Když se zadlužila Sazka nad své možnosti dostát svým závazkům, způsobila docela slušné problémy bankám, zejména České spořitelně. A co je dluh Sazky proti gigantickému dluhu ČR?! Ale pozor, Sazka je na rozdíl od našeho státu mlýnkem na peníze. Tam se jednalo jen o časový nesoulad dluhů s aktuální schopností splácet. V případě ČR je schopnost splatit jistinu iluzorní!

Přesto věřitelé mohou zatím na svých pohledávkách vydělávat jako by se nechumelilo. Úroky, které prostřednictvím státu platíme, směřují k 80 miliardám korun ročně. Platíme je však pouze fiktivně tím, že si na ně dále půjčujeme a tak zvyšujeme své zadlužení. Kdy to praskne?

Teď se hraje o to, kdo tu sekyru zaplatí. Peníze byly prožrány a na poli s řepkou se neurodí. A tak centrální bankéři „tisknou“ nové jako o život. Ale otázkou stále zůstává, kdo to zaplatí. Kdyby to měly zaplatit státy, všechny by přišly na buben, a to včetně velmocí jako USA a Francie. Kdyby to měly odepsat banky, tak by všechny padly.

Je to takové perpetuum mobile, kdy všichni strkají hlavu do písku, aby neviděli, že kasírují mrtvolu. Banky na tu mrtvolu pobírají důchod formou úroků. Jejich bilance se tváří, jako by všechno bylo v pořádku. A teď Barroso chce onu mrtvolu naráz oloupit o stovky miliard. Kdo to zaplatí? No dědicové přece. Ti, co to neprožrali, protože nebyli ještě ani ekonomicky aktivní. Nebo to praskne dříve a zaplatíme to všichni? Barroso takový scénář přibližuje.

Ano, banky si žily a žijí nad poměry. Ale dnešní ekonomiky se bez nich neobejdou. Máme fandit chrobalivým bankám, nebo ještě chrobalivější EU? Řekl bych, že momentálně každý byrokratický zásah takových zprofanovaných darmožroutů, jako je Barroso, situaci jen zhorší. Teď se vede boj, kdo mrtvolu lépe oškube.

Není pochyb o tom, že to zaplatí občané. Nějaká forma dnes zadržované inflace nakonec bude nevyhnutelná. Nebo si nás koupí Čína?

Jde z toho hrůza.