Ani ten bordel neumíme světově - naštěstí

Jsem vlastenec. Nedám dopustit na české pořádky (a nepořádky). To, co nás ohrožuje, jsou VELKÉ pořádky a VELKÉ nepořádky, jež žádný malý národ nedokáže sám o sobě vyprodukovat. Podívejme se na to jak obecněji, tak z pohledu aktuálních událostí:

Nesnáším Paroubka. Dovedl bych popsat mnoho stran, čím je nebezpečný a čím je mi protivný. Nejraději bych mu odevzdal negativní volební lístky. Ale srovnejte ho s Kim Čong-ilem nebo Mussolinim, k němuž byl po svém památném projevu přirovnáván. Hotový neškodný moula.

Topolánek se chová jako kovboj, kterému už dlouho nikdo nerozbil hubu. Shlédl se v desperátech typu Mašínů, tahá sem radar a chce na nás uvalit nekonečnou církevní daň. Ale co je to proti více než čtyřem tisícům mrtvých vojáků Bushovy administrativy ve vlastních řadách (statisíce obětí a destabilizaci v Iráku nepočítaje). A kdybychom jej chtěli srovnat s furiantem Berlusconim, jevil by se jako úplný břídil.

Oba dva opustili manželky a pořídili si mladší partnerky. Ale co to je proti Clintonovým orgiím se stážistkou, radovánkám newyorského guvernéra Eliota Spitzera s prostitutkami nebo aféře finského ministra zahraničí Ilkka Kanervy se striptérkou. Dokonce i Klausova avantýra s letuškami je v porovnání s utajenou nelegitimní dcerou bývalého francouzského prezidenta Mitteranda selankou.

Nepořádky ztělesňují nejen osoby, ale i instituce. Náš Ústavní soud mě irituje už delší dobu. Hraje si na třetí komoru parlamentu a jeho rozhodnutí, jež mají být zvonivě čistá, přijímá v principiálních záležitostech nějakou pochybnou většinou jednoho či málo hlasů nepočetného senátu. Pak to není právo, ale politika, závislá na tom, jak kterému prezidentovi se podařilo Ústavní soud obsadit svými lidmi. Klaus prohrává s Havlem rsc. Teď vyrobil Ústavní soud další taškařici. Když má rozhodnout o ústavnosti poplatků u lékaře, předvolal si jako svědky Toplánka s Julínkem. To jsem nevěděl, že právě tito ostří hoši jsou povolaní k tomu, aby Ústavnímu soudu vykládali Ústavu. Měli by si vzít hezké kravaty nebo raději za sebe poslat Cikrta.

Ale co je to proti Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu, který osvobodil exvelitele UCK Haradinaje, o němž i bývalá hlavní žalobkyně del Ponteová, tolik nesmiřitelná vůči Srbům, prohlásila: „Nepochybujte o tom, že tento povstalecký velitel má na rukou krev". Nařizoval a účastnil se vyhánění, mučení, bití, znásilňování, zabíjení nejen Srbů, ale i svých smířlivých spoluobčanů. Před popravou obětem s oblibou uřezávali uši. Svědci, kteří by mohli svědčit proti němu, byli zavražděni, poslední utajený svědek odmítl vypovídat. Po osvobozujícím verdiktu zavládlo zděšení i v kruzích nakloněných NATO. Vida, nejen z politiků se stávají zločinci, ale i ze zločinců - a ne ledajakých, nezapomeňme na Thaćiho - se stávají ve světě respektovaní politici.

Raději u lékaře zaplatím 30 korun, než bych si nechal před popravou uřezat uši. Ale kdybych měl vidět, kterak naši reprezentanti si potřásají rukou s těmito „politiky" právě uznávaného Kosova, raději bych si zavázal oči. Schwarzenberg se už ukázal jako politik „světového" formátu, když už se stihnul paktovat s Thaćim. Jemu je naše kotlina opravdu malá, měl by se vydat někde do světa. Ale kde? Feudalismus a ambice návratu před rok 1918 definitivně pohřbil, když kvůli Čunčí kauze porušil své šlechtické slovo. Nepochybuji, že někde v mezinárodních institucích by asyl a trafiku našel. Měl by odejít, třeba do Kosova, a vzít si s sebou radar.

Ten náš dvoreček je opravdu takový domácký, dost alergický na velké činy pozitivní i negativní. Tedy, není-li velkou věcí obyčejný život ve snesitelných podmínkách. Místo řádné rvačky nám stačí Mackův pohlavek. A je to tak dobře. Velký dějinný fanatismus typu VŘSR, boje proti terorismu nebo sjednocování kontinentů pod křídla opravdu velkých - těch světových - lumpů zkusme vykázat za náš práh. Solana, Blair a další s krví na rukou už netrpělivě čekají. Kdo z našich malých lumpíků jim otevře vrátka?

Mráz přichází nejen z Kremlu. Obecně vždy se jedná o velmocenské ambice, u nichž na světových stranách nezáleží. Zkusme si uhájit co největší díl svých nepořádků. Na ty opravdu světové nemáme - věřte tomu - žaludek. A nevěřte, že hájit malé, nikoliv velmocenské zájmy, je havlovským čecháčkovstvím. Je to pud zdravého rozumu Vaška, který nemá chodit s pány na led, aby si za něj nezlomil nohu, jako již mnohokrát v historii. Ta se zákonitě opakuje, aby tvrdě poučila nepoučitelné.

Až budeme volit nějaká směšná procenta našich zástupců do nějakého Velkého evropského churalu, a až politiky, jež nám budou regulovat život, nebudeme nejen volit, ale ani znát, s nostalgií budeme vzpomínat, na odplynuvší demokracii, kdy jsme nemohli vystát Paroubka s Topolánkem.