Agresivita, zbabělost, hyenismus, stádní voyerismus

Zdegenerovali jsme jako lidské bytosti už docela? Začnu hokejem, ale jedná se o víc. Jde o stále masivnější oblbování plebejců stylem „chléb a hry“. Čím je chleba méně, tím musí být her více a extrémnějších. Jde o davovou psychózu, v níž se na svobodu jedince ani nepomyslí.

Svého času jsem napsal článek „Bitkaři – hokejový hnus“. Snažil jsem se argumentovat, že jsem sice poslední, kdo by zavrhoval fyzickou obranu, ale že plánovité uplatňování násilí do hokeje nepatří. Hokej má jako každý sport svá pravidla a nad nimi má bdít rozhodčí a nikoliv nějací rváči, kteří se zaklínají nepsanými zákony. Je jen otázkou času, kdy se takový přístup vymkne kontrole.

To jsem to tehdy schytal. Prý nerozumím hokeji. Protože jsem už starý. Nechápu prý moderní zásady této hry. Bitkaři byli vychvalováni jako strážci toho, že se neporušují nepsaná pravidla. A lidi to prý mají rádi. Nikdo si přece při rvačce neodejde na párek.

Bože, to je ubohost. Když by se v televizi poprali poslanci nebo členové komorního orchestru, také by málokdo odešel od obrazovky. To ale neznamená, že máme vycházet vstříc těmto nízkým pudům. Ono se to pak opravdu šíří celou společností. U nás se sice poslanci napadají zatím jen verbálně a většinou jen proto, že vědí, že na rozdíl od rozumných projevů to budou média dokola přemílat. Takový Rath by mohl vyprávět.

Když se vrátím k hokeji, já chci vidět Martince, Rosoly, Patery, Eliáše, Hudlery, Hemské, Marky, ne Kočí a spol. Aby se najímali hráči, kteří neumí hrát hokej a bruslit umí právě jen tak, aby měli stabilitu na ledě při rvačkách, aby se trénovali specialisté pro box na bruslích, tak to jde za rámec mého chápání i hokeje samotného. Hokejisté musí být tvrdí chlapi, kteří by si v případě nutnosti neměli nechat nic líbit. Ale výchova bijců bez hokejových schopností prostě do hokeje, do sportu ani do slušné společnosti nepatří.

Znovu opakuji, že účelové rvačky by měly být tvrdě trestány, protože za pořádek na sportovišti musí být vždy odpovědný rozhodčí. Jinak to není sport, ale válka. Někteří z nás se také na válečné filmy rádi dívají, ale to neznamená, že kvůli tomu by se měly války vypovídat. A v hokeji, jak to přichází z NHL, to tak funguje. Rozhodčí čeká, až si to rváči vyřídí. A nízké pudy a hyenismus diváků si přijdou na své.

Prý platí nepsaná pravidla. Nedejte se vysmát. Jen do doby, než se to zvrhne. Příkladů by bylo dost. Prý to naopak blokuje agresivitu a zákeřnost protivníků, aby byli provinilci potrestáni bitkaři. Kde to jsme? Kde je spravedlnost, když pak přijde silnější bitkař? Pravidla musí platit bez ohledu na boxerské umění. A od toho je tam rozhodčí a disciplinární komise. Ragby je taky kontaktní sport. Proč se tam tolik neperou?

Nehledě na to, že ti bitkaři jsou vlastně zbabělci. Hokej většinou hrát pořádně neumí, určitě by na ledě snad kromě Cháry nechyběli. Kdyby chtěli své rváčské schopnosti uplatnit poctivě a ne proti sportovcům z jiné herní disciplíny, tak by se prali v boxu, v karate nebo v K1. Kdo na to nemá, obuje brusle a dělá bordel v hokeji.

Jak se to zvrhlo, jsme mohli vidět v KHL, kde na úkor naší reprezentace nějací šílenci – mimochodem z Kanady - zákeřně zranili v mimořádné formě hrajícího Červenku i Škoulu. Kdo chce vyprávět pohádky, že v NHL by se to nestalo, tak ať si vzpomene na na čerstvé zákeřné zalehnutí Špačka (zranění ruky) i jiné incidenty, třeba zákeřného Crosbyho.

Ale o co jde? Jde o nadřazování komerčních zájmů etice sportu. Jde o vymývání mozků, které známe už od nepaměti. Vždyť kdysi se rvali pro ohlupování širokých mas gladiátoři na život a na smrt. Ale neříkali tomu hokej. Nyní se jedná se i o kanalizaci frustrace neúspěšného plebsu.

Nejde jen o hokej. Všude se rozmáhá vedle agrese i hyenismus a voyerismus. Zprávy na Nově už jsou jen o nehodách a katastrofách. Nešťastným nebo truchlícím obětem lezou s kamerou až do domu. A národ se pase. Zajímá ho, kde která sereblita se objevila bez kalhotek nebo která „náhodou neuhlídala“ ňadro. Reality show se pohybují výhradně za hranicí vkusu. Zoufalci jsou schopni za peníze zapomenout na lidskou důstojnost a v přímém přenosu „sežerou“ (jinak se to nazvat nedá) nejodpornější dreky, které by odmítlo i prase. Hry učí naše děti považovat násilí za normální. Reklamy dělají z lidí blbce. Útočí na nás kartářky, astrologové a jiní magoři.

To všechno dělá z lidí stádní tvory – ovčany. Stačí jim nadávkovat trochu chleba a hodně her a vládnout jim je tak snadné...