Přemysl Sobotka vyhlašoval měkké ANO euroústavě. Ale tvrdil, že se nevztahuje na Lisabonskou smlouvu, která je až do změny rozhodnutí Irů mrtvá. Jeho rozbředlé ANO nakonec pokrylo i „Lisabon" a smrad se line vůkol.
K tomuto pokrytectví by nebylo co dodávat, kdyby chodil kanály, kde se svými měkkými exkremety patří. Ale on je ještě drzý, jak jsem kritizoval zde, a napadá prezidenta, jenž drží tvrdé stanovisko bez lavírování. Proto uvedu jen pár metafor:
Máte vzácnou vázu po generacích předků a budete ji lehce posouvat ke hraně stolu. Tak měkkoulince, jak to jen dokážete, až přes hranu. Myslíte, že až se váza roztříští na zemi, bude k něčemu dobrá vaše předchozí něžná péče?
„Smolíčku, Pacholíčku, otevři jen malinkatou škvírku. Jen dva prstíčky vstrčíme a jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme.." A jelen-zachránce se zlatými parohy je jen v pohádkách. Nebo že by prezident?
Říká nezletilá dceruška mamince: "Když Honzík byl tak ohleduplný, opatrný a jemný. To není možné, že bych byla úplně v tom. Vše bylo takové něžné a hebké, žádné tvrdé porno". Za devět měsíců nastala tvrdá realita.
Diví se Přemysl Sobotka: "Koláč jsme jedli tak pomaloučku. Nechápu, jak to, že zmizel. Chtěl jsem ho ještě pocukrovat."
Nevíte, proč mi ta měkká Sobotkova záležitost připomíná Topolánkův shit?
Je měkké ANO měkčí než měkké NE? Proč jsme „Lisabon" měkce neodmítli? Teprve pak by vznikl prostor „bojovat proti negativním procesům integrace, na trpělivou práci a účast na zlepšení chodu Unie", jak si přeje Přemysl Sobotka. Takhle mám obavu, že měkké ANO bude brát Brusel natvrdo.
