Náš vesmír (jak jej pozorují vědci), který je nepochybně jen částí ještě mnohem většího nebo možná i nekonečně velkého celku, prý vznikl z nějaké singularity o obrovské hustotě a energii.
Nebo také, že v počátku se nacházela hmota a energie ve stavu po zhroucení předchozího vesmíru, v jeho vývojovém procesu vzniků a zániků. Vychází se přitom jen z pozorované části vesmíru, o jehož celku a existenčním smyslu se pochopitelně neví nic. Tady bude ta hranice obzoru, za niž se člověk zřejmě již nedostane, byť jakkoli zdokonalí svoje pozorování a zkoumání.
Předpoklady a výpočty mohou vést nějakým takovým zpětným vývojovým směrem, avšak zastavují se na samém "počátku", jenž již nedává možnosti dalšího zpětného zkoumání. Není možný odstup od takového globálního vývoje a tudíž ani nelze dohledat a potvrdit uvažované teoretické předpoklady.
Zkoumáme-li vývoj třeba lidského organismu, víme kdo je člověk, jak se rodí, roste, dospívá, stárne a umírá. Tady můžeme dělat na příslušné úrovni i celkové závěry. V případě vesmíru tomu tak není, neboť nedohlédneme jeho počátku ani konce a nevíme, co tento systém vlastně celkově představuje a k čemu slouží. Jsme jen jeho určitou funkční součástí, ze které se nedokážeme uvolnit do nadhledu nezávislého pozorovatele. Takže nelze prozkoumat a pochopit jeho existenci a vývoj.
Jen na úrovni nám vlastní hromadíme poznatky o tom, co je pro nás dosažitelné k naší potřebě. Těch otazníků je až příliš mnoho a na takové úrovni, že na ně nenalezneme odpovědi. Nemůžeme z nitra tohoto systému popsat jeho rozměr, tvar, povrch, smysl a vývoj. A že se s největší pravděpodobností jedná také o jakési organické struktury, dokazují nižší formy života, které se v ní tvoří. Pozorovaná část vesmíru se také chová organizovaně, systémově a vývojově, byť se jedná o jiné a pro člověka nepochopitelné a nevysvětlitelné funkční projevy. Ale vytváří podmínky pro existenci nižších forem života, které potřebuje pro svoje funkce.
Textilie z ostrova Mindanao, Filipíny (detail), 19.století (Pravěk a umění přírodních národů, A.Lommel, Artia Praha, 1970).
-
