Uleť / Malá meditace / Jaký? / Kolotoč lidský

Po delší odmlce jsem tu opět s několika svými posledními básničkami, z dlouhého výčtu napsaných básní, uveřejněných třeba na serveru Pise.cz.  

Uleť

Uleť myšlenko,

i ty vzpomínko,

jako ve větru.

-

Na nich písmenko,

se zmínkou,

že mnoho metrů.

-

Pak, že se vrátí,

po této trati.

S příkrovem času,

změnou ve hlasu.

-

Malá meditace

Pomíjivé, co pomine,

také ve vzpomínce živé.

Slábnoucí a proměnlivé,

ústupem v srdci pro jiné...

pomíjivé, co pomine,

nebo živé trvanlivé.

To radostné, bolem tklivé,

co potom život promine.

-

Vše i smyslem datováno,

vsazením do míry času.

Spojitostí dle ohlasů,

každému tak darováno.

-

Jaký?

Těžký jako kámen,

tak k zemi tlačen.

I tekoucí pramen,

a v něm smáčen.

-

Lehký jako vánek,

jímž roznášen.

Mnoho těch stránek,

také oheň hašen.

-

V tichosti i vášni,

klidu či rozepři.

Signál ten poplašný,

kdy lépe se opřít.

-

Něžný jako kvítek,

na pevném stonku.

Bere si servítek,

však bez poklonků.

-

Kolotoč lidský

Duševní i fyzický,

dynamický, stoický.

-

Uzavřený, sevřený,

ke své točně upřený.

-

Stočený takto v kruhu,

se otevírá dluhu.

-

Přijímá hrany nové,

prožité i ty snové.

-

A opět tak dokola,

sváří se, než je zdolá.

-