Dům u vysoké věže

Velmi staré věže a ten dům byl také tak starý. Obě tyto stavby k sobě patřily a zpočátku si byly věrné. Ale později se domu znelíbilo být stále s touto věží. 

Začal se přetvařovat, měnit, až nakonec přerostl do nepřátelského postoje. Nesmírně se nafoukl a chtěl se věži vyrovnat, když ne svou výškou, tak alespoň svou délkou. Byl i takto velmi povýšený a arogantní nejen vůči věži, ale i vůči ostatním domům v okolí. A byl i nenáviděn a hledala se za něj náhrada. Ale nedařilo se to, až došlo na nenávist tak velkého nepřítele, že tento zlý dům zničil ještě větším zlem. A zbyl z něj jen pahýl při věži, aby nespadla, neboť tomuto domu také vadilo, že tu vysokou věž musí z jedné strany po celý věk podpírat. Ale ani zbylému pahýlu, který je tam přilepen dodnes, se nelíbí jeho otrocká podpůrná povinnost. A nejen to, vždyť tak vznikl velmi neladný a k sobě nepatřící celek. A tak se hledá dál nějaký nový dům, který by nahradil všechny ty předešlé a znovu se spřátelil se starou věží, dodal jí nové síly a i ona umožnila svému novému partnerovi s ní žít.

-

Dávno, pradávno již tomu,

co věž a dům tu stály.

I dávno tomu, co došlo k zlomu,

kdy nepřátelské větry vály.

-

Věrnost a vzájemná prospěšnost,

vlastnosti vzácné hledané.

I skromnost a vděčnost,

 skutečnosti takto dané.

-

-