Záhada psího bobku

Franciska je fenka boloňského psíka a s vlkodavkou Bernardetou nám doma tvoří pár, jejichž váhový poměr je zhruba 1:12. Což ale neplatí pro poměr velikosti jejich bobků. Franciska se v tomto směru tuží. Nejen co do velikosti.

Jednou Franciska svůj produkt obohatila po celém povrchu malými bílými tečkami. Něco jako první sněhové vločky na čerstvé oranici.

Že pohled na toto dílo vyvolal páníčkovu paniku, je zřejmé. Jaká divná choroba toho drobečka postihla? Že by chudinka kadila plíseň? Nebo nějaké bakterie? Nebo dokonce parazity? Tečky ale byly prosté jakéhokoliv pohybu.

Mozek šrotoval.Vlastně spíš jen tápal.  Co se to v těch mrňavých útrobách stalo? Jaká nemoc tu chudinku postihla? Chudinka byla ale zjevně v naprosté pohodě. Což samozřejmě nic neznamená, varoval tápající mozek. Až jí bude opravdu zle, může být pozdě.

Každopádně musíme na veterinu. No jo, ale já jim tam budu blábolit něco o bílých tečkách na exkrementech a co oni na psovi asi vykoukají?

Nedá se nic dělat, musím jeden z těch bobků vzít s sebou. Snad to pošlou na nějakou analýzu a z ní poznají, co jí je.

Jal jsem se tedy vybraný vzorek jedinečného biologického materiálu ukládat do krabičky. Na poslední chvíli mě ještě napadlo provést vlastní průzkum.

Do napuštěného umyvadla jsem vypustil druhý inkriminovaný vzorek a začal do něj opatrně šťouchat a kvedlat jím ve vodě. Bílé tečky se postupně oddělily od své základny a na rozdíl od ní začaly plavat. Za chvíli jich byla plná hladina.

Nejdřív jsem na ně jen se zájmem čučel, pak jsem jich několik vzal do ruky. A ejhle. Byly to maličké, po pobytu ve vodě úplně čisté, pružné kuličky.

A pak při pohledu na pelech Bernardety mi to došlo. Ze strany v něm byla nenápadná vykousaná dírka a z ní vykukovaly úplně stejné maličké bílé - polystyrénové - kuličky. Které tvořily výplň obřího pelechu. Zatímco velká spokojeně spala, malá jí kuchala postel.

Ty bobky byly vlastně zmenšeninou toho, jak by, nedej Bože, mohla za pár desítek let vypadat naše zeměkoule. Plasty přežijí všechno. 

Naše Franciska zjevně taky. A plasty od té doby patří mezi její pochoutky. Za zvlášť chutné delikatesy považuje dětmi někde zapomenuté součástky lega. Nenápadně s kořistí zaleze pod křeslo a hoduje.  Tečky pak už ovšem nejsou jen bílé ani jen kulaté. Vlastně už to většinou nejsou ani tečky.

Jen by bylo zajímavé vědět, jaké by byly výsledky analýzy toho původně připraveného vzorku a z nich stanovená diagnóza. Veterinární medicína možná přišla o jeden příklad do učebnice.