Současné čtyřsté výročí bitvy na Bílé Hoře se může jevit jako dávná historie, ale není to tak dávno, co jsme tu měli jistou paralelu. Je to náhoda nebo to neseme v genech a máme se toho obávat i v budoucnu?
V roce 1968 se naše vrchnost postavila do cesty zájmům velmoci, která si na nás činila nárok. V roce 1620 se stalo přesně totéž. V obou případech naše vrchnost tu vyšší vrchnost podcenila a dostala od ní co proto.
V roce 1968 a zejména v roce 1969 zcela selhal nejvyšší přestavitel této vrchnosti Alexander Dubček. V roce 1620 zcela selhal nejvyšší představitel tehdejší české vrchnosti Friedrich Falcký.
V obou případech následovaly likvidace této vrchnosti (v roce 1620 přímo fyzická, po roce 1969 sesazením do nejnižších společenských příček). Průvodním jevem obou případů byly emigrace elit a konfiskace jejich majetků. Po Bílé hoře to vlastně byla první významná emigrační vlna z naší země, po které následovaly další ve 20. století. Na konci 30. let, na přelomu 40. a 50. let a již zmíněná v roce 1968. Pokaždé zemi opustil významný vzorek elit.
Ale z hlediska duše národa je asi nejpodstatnější paralela v tom, že v obou případech následovala normalizace. I když po Bílé Hoře se tomu tak určitě neříkalo, nicméně principiálně to bylo totéž.
V obou normalizacích byl národ donucen změnit víru. V té první tehdy většinovou protestantskou na katolickou, v té druhé víru v tzv. socialismus s lidskou tváří v tzv. reálný socialismus. Ve skutečnosti v obou normalizacích sice většinově opustil tu původní, tu novou však přijal jen formálně. Aby měl klid. Tím se stalo, že ztratil víru jako takovou.
Když není víra, nahrazuje ji praktický materialismus. Známe jeho znaky citované v různých příslovích. Co je doma, to se počítá. Co tě nepálí, nehas. Nelze jít hlavou proti zdi.
Což je přesně to, co pobělohorská i husákovská normalizace lidem nabídla. Resp. je do toho nemilosrdně natlačila, protože nabídka by vždycky měla mít alternativy. Tady nová vrchnost jiné alternativy lidem nenabídla (tedy pokud dotyčný nechtěl do vězení a chtěl aspoň trochu zabezpečit svou rodinu). Za Husákovy normalizace se této jediné alternativě taky říkalo klid na práci.
Obě normalizace jsou za námi. Normalizační virus je ale možná nezničitelný, možná může tiše spát a v příhodné chvíli se aktivovat. Možná k té aktivaci ani nepotřebuje bitvy, okupace či hokejové zápasy. Dávejme si na něj pozor.
