Tiché kouzlo listopadu (krátký fotoblog)

Zítra nám začíná listopad. Nemíval jsem ho rád. Působil tak nějak temně. Až do doby, než jsem začal chodit s naší vlkodavkou Bernardetou do obory Hvězda. Za jejími zdmi, v ranním lesním tichu, jsem objevil úplně jiný listopad.

Brouzdat se spadaným listím, které se stává nekonečným měkkým polštářem, je úžasný relax. I ten pes byl mimořádně spokojený. Letní horka ona zrovna nemusela a sníh jí tam zase přilákal běžkaře, které taky nemusela. Šustili jsme spolu mezi kmeny stromů, které tomu všemu dodávaly vznešenost a jakousi stabilitu, pocit věčnosti. Občas se to oživilo setkáním s jiným pejskem a jeho páníčkem či paničkou. Prostě pohádka. Zbyly z ní vzpomínky a fotky.