Sebevědomí? Nebo bezohlednost? Či jen tupost?

Taky patříte mezi ty, kteří ve dveřích dávají každému přednost? A když jde někdo za Vámi, co nejdéle je přidržujete, aby ho nebouchly? Máte se hodně co učit. Pro začátek Vám může pomoci desatero sebevědomého občana.

Jak se pozná náš sebevědomý spoluobčan?

1. Jdete-li proti němu po úzké pěšině, rozhodně se Vám neuhne. Jeho hrdost mu to nedovolí. Vrcholem pak je týmová spolupráce dvojice či trojice těchto mistrů, kteří jdouce vedle sebe po chodníku, Vám nedarují nejmenší škvíru k projití.

2. Když už musí jet sockou, k zajištění svého pohodlí opět uplatní mistrovské dovednosti. Jde-li o muže, zaujme místo, kam by se vešli dva lidé a rozšafným rozkročením nohou dá všem stojícím pasažérům jasně najevo, kde je tu opravdový macho. Dáma to provede decentněji. Na vedlejší sedadlo položí svou tašku. Přece nemá zapotřebí mačkat si oblečení. Stojící pasažéři, na které už místo nezbylo, se s tím holt musí vyrovnat.

3. Pouštění starých lidí považuje náš sebevědomý spoluobčan zjevně za anachronismus. Ať důchodci dřepí doma, když je jim zatěžko stát.

4. Jde-li takový občan za Vámi do budovy a Vy mu podržíte dveře, aby ho nebouchly, neočekávejte, že natáhne ruku, aby je po Vás převzal.  Ztratil by přitom glanc. Vy mu je budete pěkně držet i kdybyste se přitom vykroutili jak paragraf. Můžete mu je samozřejmě pustit přímo do jeho vznešeného nosu, ale to neuděláte a on to ví.

5. Máte-li v hotelu pokoj vedle sebevědomých spoluobčanů, kteří tráví pozdní večerní hodiny v příjemné zábavě, nebo rádi sledují hezky nahlas televizi, nepočítejte s tím, že se vyspíte. Přece si ten hotel zaplatili. Ne sice celý, nýbrž jen jeden pokoj, což je ovšem pod jejich rozlišovací úrovní. Takové detaily neřeší.

6. Na koupališti či na pláži sebevědomý občan přirozeně doplňuje tekutiny. Pitný režim je důležitý. Samozřejmě se neobtěžuje vyhazováním kelímků od nápojů do vzdálených košů ani tím, že by prázdný kelímek aspoň něčím zatížil, aby ho vítr neodnesl k jiným rekreantům. Má přece nárok na svůj odpočinek a relaxaci a nebude si ho narušovat odklízením kelímků, či jiných odpadků.

7. Má-li pejska, tak ví, že nyní už je dost neúnosné nechávat jeho bobky na zemi. To i většina sebevědomých občanů považuje za čuňárnu. Jsme přece kultivovaní lidé. Situace se však změní, když napadne sníh. To pak stačí nohou kopnout na exkrement trochu sněhu a už není nic vidět. Do té doby, než sníh roztaje. Pak ať to po něm město uklidí, vždyť mu za toho psa platí poplatek. Jestli do toho někdo šlápne, jeho chyba. Má koukat na cestu.

8. Sebevědomý občan se kultivovaně projevuje i tím, že třídí odpad. Životní prostředí je mu drahé. Pokud však vyhazuje větší krabice, ať nikdo nečeká, že je bude sešlapávat. Jestli prázdná krabice zabere třetinu či půlku kontejneru, to už není jeho starost. Dost už, že třídí.

9. Časy pracovních schůzek považuje za orientační. Pokud nestíhá, což vzhledem k náročnosti jeho programu je časté (a nikdo se tomu nemůže divit), rozhodně ho to nedonutí ke spěchu. Nebo, nedej Bože, k narušení jeho rituálů, jako třeba poklidné vypití kávy nebo vychutnání snídaně či oběda. Že kvůli němu několik lidí někde sedí a čeká na jeho příchod, aby mohli začít jednat, ho nevyvede z míry. Chvíle čekání nikoho nezabije. Jen ať všichni vidí, jak je zaneprázdněný.

10. Na závěr nejdůležitější  pravidlo desatera, které je nad všemi předchozími. Prostě jsem tu já a všichni mi můžou políbit pr... Já se přece nebudu na nikoho ohlížet, natož se někomu přizpůsobovat. Ostatně všichni odborníci na lidské duše teď říkají, jak by se člověk měl mít rád.

V desateru je záměrně vynechána jízda autem, kde ovšem někteří jedinci dosahují ve svém sebevědomí až dechberoucího mistrovství.

P.S.:

Lidé, kteří se řídí výše uvedeným desaterem, jsou sice dost viditelnými,  nicméně věřím, že statisticky jsou v menšině. Takže je to vlastně v pořádku. Člověk je většinově dobrý, ale aby tomu tak bylo, musí tu být pro srovnání i ti méně dobří.

Navíc myslím, že Bůh (nebo chcete li příroda) to dobře zařídil.  Protože setkání i s několika takovýmito "sebevědomými" lidmi v krátkém sledu za sebou zahladí jediné příjemné setkání s nějakým zcela cizím milým člověkem, s jeho úsměvem, vlídností, či  ochotou k pomoci.