Pokus o česko-slovenský pohled na brexit

Docela mě překvapilo, že od referenda o brexitu už uplynuly skoro tři roky. Z brexitu se stalo něco jako nechutný rozvod známých celebrit neustále propíraný v bulváru. Nebo jako zacyklená telenovela z lepších kruhů.

Některé manželské rozvody jsou obdařené nekonečnými tahanicemi. Naopak v jiných se manželé bez zbytečného humbuku celkem rozumně a rychle domluví. Žádný rozvod není příjemná ani chvályhodná záležitost, ale když už nedej Bůh nastane, je asi třeba rozumu a velkorysosti.  Nejen v manželství, ale i v politice.

Je běžné, že když píšeme o české politice a politicích, převažuje kritický tón. Tentokrát bych rád nasadil tón pochvalný.

Vůbec nejsem příznivcem Václava Klause seniora, a už vůbec ne Vladimíra Mečiara. Ale způsob, jakým provedli rozvod československý, by asi teď, ve světle brexitu, měl být oceněn nejvyšší známkou.  Tenkrát mě mrzel, ale s časovým odstupem snad můžeme být na jeho průběh dokonce i hrdí. 

Můžeme si o nich myslet ledacos, ale marná sláva, Klaus s Mečiarem a posléze i poslanci tehdejších zákonodárných sborů obou našich republik se ukázali jako státotvornější a zodpovědnější než současní reprezentanti slavného Albionu i Evropské unie. Možná ten československý rozvod  proběhl tak hladce kvůli absenci některých demokratických procedur, ale tak už to při klíčových mezinárodních domluvách bývá (viz Jalta, Camp David, Reagan s Gorbačovem aj.).

Ale abych ty naše politiky nevychvaloval zase příliš. Mám dojem, že ti stávající by tak racionální nebyli a snažili by se celou věc využít jen pro svou propagaci a pro získání bodů u voličů. Telenovela by se mnohým z nich nejspíš hodila.

Možná československý rozvod proběhl hladce taky proto, že naše demokracie tehdy byla hodně mladá. Mládí bývá akčnější a méně upovídané než stáří. Řečeno slovy klasika, nezakecá se. Britská demokracie je naopak velmi, velmi, seniorní. To se pak lehko zakecá.

Jenže Británie je symbolem demokracie, symbolem trvalých hodnot, symbolem síly a nepřemožitelnosti. A i když neleží na kontinentu (na čemž si zakládá), její význam pro Evropu byl vždycky nenahraditelný. Přejme proto této úžasné zemi, byť nyní poněkud zakecané, aby svůj rozvod zvládla a její síla neochabla. Aby zodpovědnost a státotvornost přebila sobecké stranické zájmy. A aby se i zástupci EU chovali rozumně a vstřícně.