Koberec (halucinování o věcech kolem nás)

Halucinoval jsem tu nad různým nábytkem. Mezi ním žijeme. Zpravidla však po něm nechodíme. Čímž se liší od koberce. U něj by se naopak mohlo zdát, že k ničemu jinému neslouží. Není to tak úplně pravda.

Koberce tvoří nadmíru pestrý sortiment. Od levných kancelářských jekorů až po peršany, ručně tkané íránskými či tureckými ženami, jejichž ceny jsou mnohdy vyjádřeny i sedmimístnými čísly. A přitom můžeme chodit po kobercích poskytujících přinejmenším stejnou rozkoš jako zmíněné peršany a jsou zcela zadarmo. Navíc v přírodě. A mají své zcela charakteristické barvy:

Koberec bílý. Materiálem je čerstvý prašan. Jeho praskání pod našimi botami přináší i v mraze jakýsi druh příjemného tepla.

Koberec žlutý. Materiálem je spadané listí. Chodit po něm v lese je skvělá psychoterapie.

Koberec zelený. Materiálem je posekaný trávník. Neslouží jen golfistům a fotbalistům, ale přinese rozkoš každému, kdo po něm chodí, či se na něm vyvaluje.

Kobercové rozkoše mají zjevně různé podoby. Bohužel existují i kobercové hrůzy. Obyvatelé Drážďan by v jistě době mohli vyprávět. Jen mi přijde nespravedlivé, že pro tyto strašlivé nálety se používá přirovnání k něčemu tak užitečnému a příjemnému jako je koberec.

I když koberec zcela reálný a pokojově využívaný může sloužit taky k jednomu temnému účelu. Aspoň v detektivkách. Tam se totiž do koberců s oblibou balí mrtvoly. Nemám s tím sice osobní zkušenost, ale pokud jsem někdy balil koberec (bez mrtvoly) a pak se do něj pokoušel kvůli úspoře místa vsunout ještě nějaký malý úzce srolovaný kobereček, nešlo mi to. Takže se obávám, že koberec s mrtvolou by vypadal jako válec od parního válce.

Nepříjemné konotace může vyvolávat i jeden pověstný druh koberce, který ač nazývám roztomilou zdrobnělinou, nám může připravit nepříjemnou chvíli. To, když jsme zavoláni na kobereček k šéfovi. Sám kobereček při tom však sehrává jen epizodní roli. Skoro bych řekl, že s káraným zaměstnancem soucítí. Zato stůl, tedy ten šéfův, ten se u toho pěkně naparuje.

Koberec taky může hrát roli slavnostního koberce, po kterém důstojně kráčí významná návštěva, třeba důležitý státník. Takový koberec si užije i přehlídku čestné stráže či slavnostní fanfáru. Natažení slavnostního koberce ovšem někdy může proběhnout jen virtuálně. Nebo v poněkud jiném provedení, byť se tomu pořád říká natažení slavnostního koberce.

Například na vojně, když k nám měl zavítat velitel Západního vojenského okruhu. Slavnostním kobercem se stalo celé obří nástupiště (nenazývané jinak než buzerplac). A aby koberec byl opravdu slavnostní, vojáci museli všechny obrubníky natřít bílou barvou.

Vraťme se ale ještě ke kobercům labužnicky se roztahujícím na podlahách. Užívají si to vyvalování a vůbec jim nevadí, že po nich chodíme. Berou to jako masáž. Menší radost asi mají z chlupů pejsků či jiných domácích zvířátek. Zvlášť těch krátkosrstých. To se pak mimořádně často hlásí o masáž mechanizovanou a sice pomocí vysavače. Na druhé straně ty chlupy jsou ještě nejmenším darebáctvím, kterým příslušné zvířátko může koberec počastovat.  Dovedou i neskonale horší poťouchlosti.

Koberec lze považovat za domácí předmět s relativně vysokým vlivem. Má-li se totiž stěhovat, musí se obvykle stěhovat i řada dalších kusů nábytku na něm stojících. Koberec je zkrátka macho.

Někdy příště se ještě pořádně koukneme do zrcadla.