Dobrý den, majore Gagarine!

Dnes je výročí prvního letu člověka do vesmíru. Bylo mi pět let a jen matně si pamatuju tu velkou slávu. Zato americké dobývání Měsíce jsem pak hltal. Vesmírné lety na daleké světy se zdály být za dveřmi. Jenže všechno je jinak.

Americký program Apollo si v 60. letech naplánoval přistání na Marsu na rok 1978 (pak to opravili na 1983). Nepůsobilo to nijak megalomansky. Koneckonců ve škole jsme se tehdy učili, jak v roce 2000 už bude všechno robotizované a vesmírné lety na jiné planety nic mimořádného.

Na druhé straně nás nikdo neučil, že všichni budeme mít malé placaté krabičky, kterými si budeme moci nejen telefonovat či psát s kýmkoliv na světě, ale i si v nich číst aktuální zprávy, hledat informace o čemkoliv z odkudkoliv, převádět peníze z účtu na účet, hrát hry, fotografovat, natáčet videa. Kterážto krabička se bez problémů koupí za desetinu průměrného měsíčního platu, přičemž pro ni nemusíme chodit do obchodu, ale z obýváku si ji jinou takovou krabičkou objednáme a malou kartou pak zaplatíme, aniž bychom peníze museli vyzvedávat a kamkoliv chodit.

Rok 2000 už je dávno za námi, na jiné planety nelétáme, ani na Měsíc už ne, zato tu malou krabičku má skoro každé dítě. A jestli v dohledné době člověk absolvuje nějakou meziplanetární cestu, nebude to v režii ani USA, ani Ruska, ani jiného státu, ale soukromé firmy.

Prostě vývoj šel trochu jiným směrem, než odborníci očekávali. Ale odborníci se stran příštího vývoje mýlí a budou mýlit vždycky. Protože pokaždé jen protáhnou dosavadní vývoj do budoucnosti. Což nefunguje.

Dokud probíhala studená válka, bylo dobývání vesmíru otázkou prestiže dvou supervelmocí. Nepochybně i hnacím motorem technologického vývoje zbrojních systémů. A taky bezednou kapsou finančních výdajů. S nimiž ovšem logika studené války počítala. Jenže ta najednou skončila, přišla globalizace a směřování technologického vývoje je určováno trhem. Co je dobré pro trh, to se vyvíjí nejrychleji. A trh si asi spíš řekne o telefony pro miliardy lidí než o kosmické koráby pro zadlužené státy.

Což ale neznamená, že tímto směrem bude technologický vývoj pokračovat i nadále. To by byla zase jen ta extrapolace vývoje dosavadního. Může se najednou objevit něco úplně jiného, co by dnes nikoho nenapadlo.

Každopádně text v písni Dobrý den, majore Gagarine, který zpívá "vyřiďte prosím na Měsíci, vyřiďte mezi hvězdami, co chceme všichni dneska říci, že přijdem brzo za vámi", svého naplnění asi moc rychle nedojde. Což vůbec nesnižuje význam prvního letu člověka do vesmíru, ani všeho dalšího, co se pak v kosmonautice odehrálo a stále odehrává.

Jen jsem trochu zklamaný. Na základní škole jsem se těšil, jak se na Marsu bude první člověk procházet, až mi bude sedmadvacet. Najednou se ocitám v důchodovém věku a šance, že se toho dožiju, je čím dál menší. 

Na druhé straně se ale musím radovat, že místo toho mám tu malou placatou krabičku...