Co nám dal listopad 1989? A co nám nedal?

Uprostřed současných mnohdy vášnivých střetů na téma sametové revoluce 1989 a toho, kam šel vývoj po ní, by asi bylo dobré se podívat na to, co nám tedy ta revoluce opravdu dala a co nám naopak nedala.

Co nám tedy listopad 1989 nade vší pochybnost dal?

Dal nám možnost spolurozhodovat o tom, kdo náš stát bude řídit a jakým směrem ho bude šikovat. Že s výsledkem tohoto spolurozhodování v určité době někteří nejsou spokojení a v jiné době zase jiní, to je zkrátka dáno, tím, že každý má o tom názory různé a uspokojení logicky mohou být jen někteří. Ale vždy to víc uspokojí většinu. A že i ta pak třeba není s konáním zvolených politiků spokojená, je zase dáno tím, že tito politici nejsou nic jiného než vzorek voličů. Se všemi vadami, které i oni mají.

Dal nám svobodu vyjadřovat své názory a to i pokud tyto názory kritizují vládnoucí politiky. Dokonce i pokud kritizují celý politický systém. Rodiče zbavil potupných vět říkaných dětem o tom, že sice vláda je hrozná, ale že to nikde nesmí říkat.

Dal nám svobodu práce a vzdělání. Každý si může založit svou vlastní firmu. Každý, kdo je dobrý ve svém oboru, může dosáhnout profesních úspěchů i dobré pracovní pozice bez ohledu na své politické postoje, na svou minulost, či dokonce na minulost svých rodičů. Každý může studovat to, na co má, opět bez ohledu na výše uvedené.

Dal nám možnost vybírat si a nakupovat z nepřeberné nabídky zboží a služeb.

Dal nám svobodu cestovat po světě a poznávat jiné národy. Což je nejen příjemné a vzrušující, ale i znamenitá škola života.

Dal nám svobodný přístup ke knihám a filmům všeho druhu, aniž bychom museli stát fronty před knihkupectvími nebo hledat někoho, od něhož si to pokutně přehrajeme.

A co nám listopad 1989 naopak nedal? Prostě proto, že nám to ani dát nemohl?

Nenaservíroval nám pečené holuby do úst. Nedal nám životní úroveň, jakou jsme následně viděli v zemích na západ od nás. Protože ta nepřijde se změnou politického systému. Tu si musíme dlouze a obtížně budovat. Pamatuji se, že po nástupu Gorbačova, kdy se začalo objevovat světlo na konci tunelu, jsem říkal, že každý rok vlády komunistů se bude pak dva roky napravovat.

Nedal mnohým jednotlivcům vyšší životní úroveň či dokonce ani stejnou, jakou měli před revolucí. Ať už to bylo jejich leností či nižšími schopnostmi, nebo faktory, které sami neovlivnili, jako např. sociální prostředí, v němž vyrostli, či ekonomicky nepříznivý region, v němž žijí. Ale to jsou věci, které patřičnou aktivitou mohou tito lidé přece jen změnit. Na rozdíl od lidí, kteří byli v tíživé životní situaci kvůli svým politickým či náboženským postojům za komunistického režimu.

Nezměnil myšlení mnoha lidí. Bolševismus v něm zapustil příliš hluboké kořeny, které se asi vyvrátí až během několika generací.

Myslím, že skóre plusů a minusů je jednoznačné. A je na nás, aby se dále vylepšovalo.