Rafael Nadal a Grand Slam letos ?

Dlouhých 40 let uplynulo nejen od prvního přistání lidí na Měsíci, ale také od neuvěřitelného výkonu australského fenomenálního tenisty Roda Lavera , který v roce 1969 vyhrál Grand Slam - tj. všechny čtyři hlavní turnaje v Melbourne, Paříži, Wimbledonu a také mezinárodní mistrovství USA. Protože jsem pamětník, tak vzpomínám na jeho nádherný levoruký backhand. Byl to příběh chudého chlapce, který setenisovou posedlostí vypracoval na světovou sportovní hvězdu. Od té doby se to nepodařilo získat Grand Slam žádnému tenistovi. Jen v roce 1988 získala tzv. Zlatý Grand Slam německá tenistka Steffi Gráfová, která vedle čtyř hlavních turnajů zvítězila i na olympijských hrách. V minulém roce 2008 vyhrál Rafael Nadal mezinárodní mistrovství Francie na antuce již po čtvrté za sebou - poprvé zvítězil ve Wimbledonu, kde znemožnil Federerovi překonat rekord Švéda Borga v počtu 5-ti titulů bez přerušení. Ale v USA se nedostal Nadal do finále, kde Roger Federer vyhrál už popáté za sebou. Roger Federer mohl získat Grand Slam již dvakrát, ale v letech 2006 a 2007 ho vždy v Paříži na antukovém povrchu porazil právě Rafael Nadal. V letošním roce má Nadal mimořádnou možnost získat Grand Slam, ale odborníci tvrdí, že především mu musí sloužit zdraví a musí mít také trochu štěstí na vylosování soupeřů v pavouku grand slamových turnajů. V minulém roce totiž nehrál 2,5 měsíce pro zranění kolen.

Grand Slam 1969 - Rod LaverReuters

Levoruký Nadal jako Laver

V současné době technicky velmi vyrovnaných hráčů rozhoduje často především momentální forma, taktická vyspělost, psychologická odolnost a zdravotní stav . Dodnes si pamatuji jak bývalá srbská světová jednička Monika Selešová prohrála zápas ve finále turnaje v Paříži s Aranxtou Sanchezovou. Selešová byla někdy v útoku těsně u sítě a Sanchézová daleko za koncovou čarou, ale Selešová místo krátkých míčů za síť - prudce vystřelovala míče a většinou mimo kurt. O vůli po vítězství není třeba mluvit. U většiny hráčů vidíme maximální nasazení, ale někteří rezignují zejména když hrají s Nadalem, protože vrací míče, které už považovali za vítězné. Silná topspinová hra Rafaela Nadala velmi připomíná hru Švéda Borga , který vyhrál Wimbledon 5x za sebou. Pro řadu hráčů je nepříjemná hra proti hráčům hrajícím levou rukou, protože se na ATP okruhu tak často nevyskytují. Vyrovnaná utkání mezi bývalou světovou jedničkou Federerem a Nadalem jsou ozdobou všech turnajů. Nyní se schyluje k finále na antuce v Římě, kam už Nadal postoupil, když si ve čtvrtfinále poradil opět s krajanem Verdascem 6:3, 6:3. (Bylo to podobné semifinále jako letos v Melbourne.) V semifinále Nadal porazil Fernada Gonzalese 6:3, 6:3. Federer si v semifinále Říma dnes neporadil se Srbem Novakem Djokovičem, když jako nastávající otec má asi jiné starosti. Prohrál po přerušení deštěm 6:4, 3:6, 3:6. Ve finále Říma se zítra v neděli utká loňský vítěz Djokovič a Nadal.

Když by Nadal po letošních vítězstvích na antuce v Monte Carlu, Barcelově zvítězil po Římě i v Paříži, tak by měl splněnu polovinu Grand Slamu. Ve Wimbledonu to tak lehké mít nebude a na mezinárodním mistrovství USA také ne. Ale v loňském roce dokázal, že umí vyhrávat i na trávě Wimbledonu a letos v Melbourne i na betonu. Pak by asi fanouškové postavili Nadalovi sochu podobnou soše Roda Lavera před jeho arénou. Australané také postavili arenu Margareth Smithové-Courtové , která vyhrála Grand Slam dokonce dvakrát.