Toto tvrzení je možno jednoduše a logicky zdůvodnit. Množství nepochopitelných počinů našich občanů i vládních příslušníků za poslední dobu stouplo takovým způsobem, že už se nad tím ani nepozastavuji. Naopak se je snažím ignorovat i když ne vždy je to možné a ne vždy je to dobré. A kdy je neignorovat? Tehdy, když vám scházi humor. Někdy jsou totiž tato faux pas zaručeným aktivátorem hlasitého smíchu.
Není den, abych si v novinách nepřečetl o nějakém nově odhaleném případu korupce mezi vládními špičkami či nesmyslném stanovisku nějakého z ministrů. Ale abych nebyl zaujatý vůči naší zatím (ne)funkční vládě, nesmím zapomenout ani na řadové občany a menší politiky, jako jsou zastupitelé na radnicích. U nich se velmi často pobavím nad tím, jak velký význam a pozornost přikládají některým rádoby významným událostem, které jsou ale významné jen pro někoho a veřejnosti prospěšné nejsou vůbec. Tak nevím, jestli se ze strany těchto lidí jedná o ryzí hloupost a nebo o vypočítavost, když se například s jistou dávkou vlezlosti a touhou vytěžit maximum z cizího úspěchu snaží udělat dojem na novou mediální hvězdu. Naštěstí mě tito lidé prostřednictvím éteru rádia uklidnili slovy o tom, že "mají nějaké myšlenky v hlavě", a proto bychom se neměli bát. Tady jsem se začal hlasitě smát a nějakou dobu mi trvalo, než jsem přestal. Já bych na jejich místě vůbec klidný nebyl a spíše bych přemýšlel o tom, jestli si pro podobné mediální výstupy nepořídit tiskového mluvčího, než dostanu z ostudy kabát.
Teď ale k tisku, který bych v současnosi přirovnal spíše k všenabízející kaši. Zkrátka a dobře ze seriózního tisku se stává těžký bulvár. Ani bych to nevyčítal těm, kteří tyto noviny píšou, jako spíš údálostem , které se svou pikantností přímo vybízejí, aby o nich bylo napsáno. Noviny tu však nejsou od toho, aby podávaly informace jen o politice, sportu a počasí. Nejednou se z nich dozvídám o měsíčních platech bezvýznamných úředníků ve výši 200 000 Kč měsíčně, o zlatých padácích ve výši 2 milionů korun na postech ředitelů zcela bezvýznamných agentur, o zatoulaných nulách v rozpočtech, kde se nějakým kouzlem ze 77 milionů stalo 770 milionů a tak podobně. O tom se pravda nikomu číst nechce, pokud nestojí o zhoršení nálady. Otočím tedy pár stran a opět žasnu nad něčí nepochopitelnou potřebou vyzdvihávat někoho třeba proto, že sní na posezení 30 knedlíků, nebo že má tři prsní bradavky. A to jsem stále v seriózním tisku. Toto je známka našeho stále ještě socialistického myšlení, které brání naší zemi posunout se vpřed. Nepřekousneme to, že si díky 22 let trvajícímu kapitalismu nejsme všichni rovni a tak vymýšlíme kvanta nesmyslných soutěží jen proto, aby se i ten nejvíce neschopný člověk cítil v něčem první a nejlepší. Nemluvě o tom, že takové rozmary zpravidla uhradí daňoví poplatníci. Vzpomínám třeba na den, kdy Martina Sáblíková vyhrála olympijskou medaili a Jiří Paroubek v jakési extázi z její výhry prohlásil, že jí ze státních peněz nechá postavit zimní halu za půl miliardy korun, jejíž provoz bude stát denně dalších 300 000 Kč. Celkem užitečné využití daní v době ekonomické krize, nemyslíte? Dále se v médiích i mimo ně velmi často potýkám s tendencí srovnávat nesrovnatelné. Srovnat fotbalistu a autora klasické prózy je jako srovnat hlemýždě a geparda na závodech rychlosti. I přes tuto nemalou absurditu jsou média takových srovnání a faux pas plná.
A jestli je v naší zemi ještě nějaké nedostatkové zboží, tak je to zodpovědnost. Myslím si, že většina našeho národa je přesvědčena o tom, že toto slovo pochází z latiny nebo hebrejštiny, když mu vůbec nerozumí a namísto něj se klade daleko vyšší pozornost třeba fotbalu nebo soutěžím v pojídání červů. Jak bylo řečeno v jednom recesivním dokumentu. Zodpovědnost je: Když si na dvě krávy vezmete od banky půjčku ve výši 2 miliardy korun a odstěhujete se na Bahamy. Banka posléze zjistí, že to nebyly krávy ze zlata, jak bylo soudním znalcem doloženo, ale dvě rachitické kozy. Rozdíl zaplatí daňoví poplatníci a soudní znalec bez újmy pokračuje ve své živnosti. Já si ale myslím, že je to více pravdivé než recesivní. Proto je psát o faux pas v našem státě ztráta času. A jestli nás jako stát něco dobře charakterizuje, pak je to heslo " s poctivostí leda pojdeš."
