Nestabilní koalice pravicových stran (ODS, TOP 09 a VV) nebo populistická vláda ČSSD? To je otázka, kterou si již hodně dlouhou dobu pokládám. Navzdory odlišným programům politických stran a jejich přístupu k vládnutí, mají tyto strany jedno společné - koryto, o které se hlava nehlava rvou.
Spokojení občané, rovni si před zákonem a demokratická vláda hájící jejich zájmy? To je sekundární. Občan je až na druhém místě. Teď jde především o nás, naše zájmy, naše lobby. Tak jako se musí dát oslovi před čumák mrkev, aby za ní tupě šel, visí před obličejem politika, ať už pravicového nebo levicového, fantastická představa plného koryta, ke kterému je třeba se rychle dostat. A je pochopitelné, že když tam od léta jedí prasata z pravého chlívku, prasata z chlívku levého jsou nervózní, protože musejí čekat, a tak se všemožnými cestami snaží svoje pravicové konkurenty vyšachovat. Není to nic jiného než honba za mocí, na kterou již před několika staletími upozornil například Niccolo Machiavelli ve svém díle Vladař.
Politik, ať už pravicový nebo levicový, má jen jednu zásadu - být zvolen. A ve chvíli, kdy je jeho zásada naplněna, se všechny jeho předvolební sliby vytrácejí jako kouř z cigaret. Začne bezostyšně hrabat směrem k sobě. A čím je mladší a má více energie, tím hrabe víc. Všichni to vědí, všichni o tom píšou, ale v konečném důsledku těm lidem stejně dáme mandát, abychom o tom zase mohli jen psát. Všichni jsme generálové, ale bohužel až po bitvách a když jdeme k volbám, tak jsou všechna naše silná slova vyřčená v hospodě u piva náhle pryč. To je třeba si uvědomit. Jsme to my, kdo tyto lidi může, nebo nemusí zvolit. A po volbách už je na změny pozdě.
Čech už poznal fašismus, komunismus, socialismus a teď žije v něčem, čemu říká demokracie, ač to prakticky s demokracií má společného jen málo. Ve všech těchto systémech vždy existovala koryta, o která se někdo rval, tak jako dnes. Z historie v nás ale přežívá to, že se lid bojí svojí vlády a ne vláda svého lidu, což je chyba. Lidé by se neměli bát vlády, ale vláda svého lidu. Pokud mám tedy vybrat mezi vládou pravicovou a levicovou, v boji o koryta jsou si obě naprosto rovny, ale i přes všechny aféry a korupce dám vždy přednost pravici. Ohlédnu-li se do historie naší země a podívám se na výsledek 40 let trvající socialistické levicové vlády, je to pro mě jasná odpověď, že levici už nikdy více, pokud tu propast mezi námi a západem nechceme ještě o něco prohloubit. S ohledem na to, že na každou svini se jednou najde řezník, dávám přednost té z pravého chlívku.
