Jistoty a prosperita. Těmito slovy vykřikují do světa mnohé předvolební billboardy ČSSD. A pro mě je dostatečnou zpětnou vazbou, že se jimi velká většina voličů nechá hloupě ovlivnit. Doba je taková, že v ní kromě smrti není jistého vůbec nic a strana, která jistoty svým voličům slibuje, jen prachsprostě lže!
Rovnost, rovnost a zase rovnost. Toto slovo je v programu Sociální demokracie snad vedle solidarity a jistoty nejčastěji skloňováno. Asi je to nedostatek četby a neznalost Orwellovského světa, co navádí občany ČR k volbě strany, která o rovnost usiluje. Rovnost je pouhá utopie. Nic takového neexistuje (snad kromě rovnosti před zákonem) a pokud v minulosti existovalo, nepřineslo to nic dobrého. Lidé si nikdy nebudou rovni. Vždy si budou mít co závidět. Když ne peníze nebo úspěch, tak alespoň dobrou náladu, vzhled a nebo zdraví. Kdy si to lidé konečně uvědomí? Ne ani tak problematiku rovnosti jako to, že sliby ČSSD občanům jsou z velké části nerealizovatelné. Představa státu, kde jsou si všichni rovni, kde všichni mají své jistoty a kde jsou všichni spokojeni, je jeden velký populistický výmysl a lákadlo na voliče a já sám bych se styděl, kdybych se něčím takovým nechal zlákat.
Podle mého názoru je sociální demokrat trochu umírněnější komunista v bledě modrém. Nebo spíše v bledě rudém? Zakládat totiž jistoty pro lidi tak, že budu bohatým brát a chudým dávat, není zase tak úplně košér. Nevidím důvod, proč by měl úspěšný člověk platit větší daně jen proto, že je úspěšnější než druhý. Daň by měla být pro všechny stejná bez ohledu na to, kolik vyděláváme, jinak tady máme případ pořádně velkého dvojího metru! Jistě, solidarita je nutná, ale solidarita není to samé, co charita. S tímto přístupem dojde k tomu, že se z ČR stane silně sociální stát s dluhem daleko větším, než má teď a kde si jedna skupina lidí zvykne na to, že ji živí druhá skupina lidí. A co mě na tom šokuje a zároveň uráží nejvíce je, že by si tuto formu státu dle předběžných voleb a vlastně i podle dnešních demonstrací, představovala téměř polovina obyvatel naší země a to včetně velké většiny mladých lidí, kteří se již teď k ideám socialismu a komunismu vřele hlásí. To jsme opravdu tak odporně líní a vypočítaví, že se nám nechce nic dělat a chceme jenom sprostě parazitovat? Opravdu chceme všechno "sníst a vypít" teď a nechat příštím generacím jen "vymetenou spižírnu" a obrovské dluhy k tomu? Bez ohledu na to, že něco jako jistota ve 21. století prakticky neexistuje, nám tenhle přístup k životu v budoucnu vezme i ty poslední jistoty, které máme. Jestli je tedy vůbec ještě máme.
